Sport

SK Velká Bučina 1931 - 1939

První zmínky o fotbale v Čechách se datují do let 1880–1890, kdy se fotbal začal hrát v cyklistických a veslařských klubech. Tomuto novému sportu rychle propadli studenti, kteří začali zakládat jednotlivé kroužky a kluby.

Zatímco se rozmach fotbalu v Čechách šířil hlavně díky slavným pražským klubům Sparta (1891) a Slavia (1892). U nás na Slánsku, to po samotném SK Slaný (1907) byly Velvary, jejichž klub byl založen v roce 1919 a záhy v okolních vesnicích: Sazená (1920) a Uhy (1922).

Zájem o fotbal narůstal i do dalších okolních obcí: Všestudy (1926), Neuměřice (1929) a nakonec tento fenomén přišel i na Velkou Bučinu, kde se v sobotu dne 21.11.1931 v hostinci U Rechů sešlo několik nadšenců do kopané a založili tak Sportovní Klub Velká Bučina.

První oficiální zápis o SK Velká Bučina pochází z obecní kroniky, která byla psána panem Vojtěchem Moravcem a poté panem Vladimírem Vinšem v letech 1933–1950 a dlouhou dobu byla považována za ztracenou, až v roce 2018 byla konečně nalezena. Díky invenci Velvarského muzea a přepisu paní Kůrkové, bude tato publikace doplněna o autorské a nijak neupravené texty (kurzívou) kronikářů. Vážení kronikáři byli však na dění sportovního klubu s prominutím skoupí, proto z jejich odstavců mnoho nevyčteme, nicméně i tak se jedná o velmi zajímavý materiál, který tuto knihu pomohl doplnit.

Sportovní klub Velká Bučina v roce 1933

Jejímž předsedou jest pan Antonín Zvědínek – rolník, místopředsedou Čeněk Pařízek - tesař, pokladník Josef Pařízek (neplést s jmenovcem, brankářem SK), student práv, sekretářem Vladimír Vinš - úředníkapitán, Jaroslav Drobný - zedník, náčelník Karel Zelenka - pekař.

U zrodu Bučinského fotbalu stál jistý pan Antonín Zvědínek, předseda klubu, statkář a mecenáš, zvaný "Mičula". Tento pán zakoupil fotbalové vybavení pro dvě mužstva, mimo kopaček, které si každý hráč musel obstarat sám. Druhá osoba, která zajišťovala činnost klubu byl pan Vladimír Vinš zvaný "Bukač", mimo jiné kronikář obce Velká Bučina. Registrační karty hráčů se bohužel nedochovaly až na registračku Josefa Pařízka – brankáře.

Hřiště si hráči vybudovali sami na pozemku hostinského pana Bohumila Recha a to pod Velkou Bučinou, kousek od vlakové trati a silnicí do Kralup přibližně v místech, kde se nyní nachází bývalé JZD.

Velice rychle se na bučinském hřišti začalo hrát a objevili se i pravidelní soupeři, se kterými se hráči z SK Velké Bučina nejčastější utkávali. Patřili mezi ně: Hleďsebe, Ledčice, Olovnice, Chvatěruby, Neuměřice, Slatina, Spomyšl a Holubice.

Samozřejmě se žádný klub neobešel bez rozpoznávacích znaků. A to hlavně dresů v klubových barvách. Bučinští borci hráli v světle modrých trikotech s bílým pruhem přes prsa, bílých trenýrkách a černých stulpnách.

• Vlevo nahoře - Josef Řezáč (v civilu - jako soudce) – Byl zakládajícím v klubu AFK Velvary (1919) a výrobce ručně šitých míčů
• Karel Stěhule (1. zleva) – Měl cukrárnu ve Velvarech v Pražské ulici
• Karel Zelenka (?) – Pytlák, který prý klackem dokázal ulovit zajíce v běhu
• V sedě - Vilda Čermák (?) – Ač Velvarák, byl převážně u tetičky na Bučině, která zde měla obchod
• Josef Pařízek (brankář) – Vyučoval hudbu na housle, byl v hudebním sdružení DALIBOR ve Velvarech

Jména ostatních hráčů se bohužel nedochovala

Na začátku okupace se sportovní klub přestává věnovat fotbalu, jelikož ve válečném období nebylo na malé vsi moc času na zábavu, proto se v roce 1939 fotbalový mančaft rozpustil. Nejdříve dobrovolně, kdy odešli starší hráči, kteří museli těžkou prací živit rodiny, někteří dokonce byli nasazeni na povinné práce do třetí říše. Poté definitivně na základě nacistického nařízení. A tak se mladší hráči ročníků 1919–1925 začnou věnovat jiným činnostem: nohejbalu, volejbalu, ale také divadlu.

Nicméně v roce 1942 parta mladíků pokračuje ve fotbalové tradici a formou přátelských utkání reprezentuje naši ves v okolí. Že to nebyli žádní nazdárci, dokazují dochované zápisy z utkání. Pamětníci dodávají, že se tenkrát nejvíce hrálo na louce u dnešního Velvarského lesa a branky tvořily vztyčené tyče a dresy kdo co měl. 

SK Velká Bučina 1945-1950

Nastupuje nová generace…

1945 - Tímto výčtem sportovního dění v naší obci se dostáváme k roku 1945, kdy se sešla parta mladých fotbalových nadšenců, stejně jako před čtrnácti lety jejich předchůdci v hospodě u Rechů, kde se usneslo, aby byl znovu obnoven fotbalový klub SK Velká Bučina. Kdo jiný mohl toto podpořit a zajistit vybavení dvou mužstev než znovu pan Antonín Zvědínek a to včetně přispění na kopačky pro jednotlivé hráče. Níže zajímavý zápis z kroniky:

V měsíci červnu 1945 opět obnoven sportovní klub Velká Bučina. Předsedou jeho zvolen Vinš Vladimír, jednatelem Beránek František, pokladníkem Král Josef. Potíže byly s výstrojí mužstev. Pan Svoboda Antonín přivezl z pohraničí 11 kusů trenýrek a žádal za každý kus 6 vajec, že prý "je musí dát jednomu člověku z Kralup" od něhož prý je má. Nebylo mu uvěřeno a dostal za každý kus 4 vejce. Nový výbor sportovního klubu se však nelíbil panu předsedovi M.N.V., Josefu Pařízkovi, a proto zpracoval svojí výřečností několik hráčů, aby svolali novou schůzi bez vedoucích klubu a zvolil nový výbor. To se též stalo v červenci 1945 a zvolen za předsedu klubu Pařízek Josef, sekretářem Svoboda Antonín a pokladníkem Josef Souček.

1946 - Zdejší sportovní klub, který již dříve byl změnil předsedu Josefa Pařízka za Antonína Zvědínka, pomalu se rozvíjí a usnesl se opět hráti soutěž mistrovskou. Usnesl se, že požádá bývalého sekretáře Vladimíra Vinše, aby opět ujal se funkce a pracoval pro tento klub, neboť poznal, že jak bývalý předseda, tak i sekretář mají jiné zájmy. Tím ujímá se vedení klubu opět bývalá dvojice z dob prvé republiky, Zvědínek – Vinš.

Josef Pařízek, jmenovec brankáře, byl ve vsi velmi aktivní ve všech směrech, hlavně politických a dle četných záznamů kroniky spíše škodil, viz. zápis ohledně výměny vedení klubu. Zápis z roku 1946 doslova uvádí:

Při prvém výročí povstání čsl. lidu, dne 5. května 1946, kdy shromáždili se občané u kapličky a pak u zapálené hranice za Bartlovic domem, kde promluvil p. předseda M.N.V. Josef Pařízek, oznámil, že brzy z obce již odejde pryč (Josef Pařízek skutečně odešel 28.5.1946). Většina přijala tuto jeho zprávu s uspokojením a s nadějí, že snad jeho odchodem bude v obci již pokoj.

1947 - V roce 1947 dokonce koupil pan Zvědínek traktor značky Škoda a vozil mužstvo i jeho příznivce na venkovní zápasy na valníku. Dále také pokračoval ve funkci sekretáře pan Vladimír Vinš. Další osobou byl pan Josef Král, neúnavný pracovník ve všech směrech, jak pro fotbal na Bučině, tak byl často pomocníkem jednotlivých hráčů SK v různých obtížích. Školních, osobních i finančních. Nové hřiště mužstva bylo vybudováno na místě Pod Křížkem, blíže k dnešní vlakové stanici.

Sportovní klub Velká Bučina, který v podzimní sezoně začal s mistrovskou soutěží, dobře si stojí a hraje nyní jarní kolo. Hrají v něm hráči: Mareš Karel, Eger Václav, Koudelka Karel, Drobný Jaroslav, Pařízek Vladimír, Hrdoušek Miroslav, Moravec Václav, Moravec Miroslav, Vochomůrka Jaroslav, Doksanský Jiří, Řezáč Vratislav, Hájek Jiří, Vochomůrka Oldřich, Vlach Václav (z Olovnic), Košťál Josef, později pak Vinš Vladimír ml. Předsedou klubu je p. Antonín Zvědínek, čp. 12, sekretářem Vinš Vladimír a pokladníkem Josef Král, čp. 34.

Hráčský tým SK Velká Bučina v letech 1945 – 1950 tvořili tito hráči:

Brankáři: Karel Mareš "Šosák"(1915), Rudolf Drobný (1931) z Velvar a Václav Egr (1923) z Olovnice

Obránci a záložníci: Karel Koudelka (1925), Josef Drobný (1923), Vladimír Pařízek (mimo jiné vášnivý malíř přírody - 1924), Jaroslav Kotas (1925), Jaroslav Vochomůrka "Ječmínek" (1926), Miroslav Hrdoušek (1925), Jiří Doksanský (1927), Vladimír Vinš ml. (1930)

Útočníci: Oldřich Vochomůrka "Fofrník" (1925), Josef Košťál, Václav Vlach z Olovnice, Vratislav Řezáč (1928), Robert Čermák (1930), Jiří Hájek (1931), Alexander Popovič "Šašek" (1923), Jaroslav Drobný (1916), Miroslav Moravec (1924), Václav Moravec, Jaroslav Tuček (1926) z Mikovic, František Zelenka (1928).

Správce hřiště: Jiří Doksanský (1927)

Zlaté roky

Nejlepší výsledky zaznamenala SK Velká Bučina v sezoně 1947/1948, kdy hrála o postup ze třetí do druhé třídy proti týmu TJ Sazená. Zápas vyhrála Bučina (3:2), ale postupujícím mužstvem se nakonec stala Sazená. Proč tomu tak bylo se dnes již bohužel asi nedozvíme. Ostatními soupeři SK Velká Bučina v tomto ročníku byly: Uhy, Hleďsebe, Spomyšl, Ledčice, Olovnice, Slatina, Neuměřice, Všestudy a Chvatěruby.

Historicky nejúspěšnější mužstvo SK Velká Bučina (1946–1948) tvořili:

• Brankáři: Karel Mareš
• Obrana: Karel Koudelka, Josef Drobný
• Záloha: Miroslav Moravec, Miroslav Hrdoušek, Václav Moravec
• Útočníci: Alexander Popovič, Vratislav Řezáč, Václav Vlach, Josef Košťál, Oldřich Vochomůrka
• Náhradníci: Vladimír Pařízek, Jaroslav Kotas, Vladimír Vinš ml., Robert Čermák a Jiří Hájek

Vratislav Řezáč v roce 1948 po sezoně odchází do AFK Velvary na jeho místo přichází Josef Václavík (1929) z Velvar. Tento hráč měl několik předností. Již jako dorostenec hrál v A – mužstvu Velvar a byl vynikající tělocvikář. Na Velké Bučině hrál asi 1,5 roku.

Vratislav Řezáč hrál dle zápisů ve velvarském mužstvu více než deset let a zažil s ním mnoho dobrých, ale i horších výsledků, jak dokládají zápisy, které mapují jeho působení jsou vypůjčené z velvarského fotbalového almanachu.

• 1949 – oddíl se udržel v Krajské soutěži (I.B třídě)
• 1950 – rozpad A mužstva (příčina - povinná vojna na 2 roky)
• 1951 – A mužstvo pouze Okresní soutěž, žáci a dorostenci beze změn

Tělovýchovná jednota Sokol hledá patrona – od 1951 se přejmenovala na Sokol Kovochema Velvary, od 1952 na Baník Velvary

• druhá polovina roku 1951 – vybojován postup do Okresního přeboru
• 1953 – postup Baníku Velvary do Krajské soutěže; mužstvo: Průša, Dort M., Hájek, Jokl, Svoboda M., Zelenka, Satran, Jansa, Kononěnko, Václavík, Řezáč, Svoboda J., Böhm, Dort Vladimír, Litvan, Suk, Císařovský
• 1954, 1955 – uspokojivé výsledky (setrvání v Krajské soutěži)
• 1956 – špatné výsledky, sestup do Okresního přeboru
• 1957 - opět se mění označení soutěží zpět na I.A, I.B, II. a III. třídu, model jaro/podzim se mění na podzim/jaro
• sezona 1957/1958 – postup z 2. místa do I.B třídy, nový název klubu – T.J. Slovan Velvary
• sezona 1958/1959 – postup do I.A třídy (z prvního místa); mužstvo: Průša, Dort V., Makovec, Svoboda M., Řezáč, Böhm, Škabrada, Dacko, Václavík, Masopust, Krejčí, Kutílek
• sezona 1959/1960 – udržení v I.A třídě

Smutné roky bučinského fotbalu (1948–1950)

Obecně jsou roky 1948–1950 jsou pro SK Velká Bučina velice složité, protože tato léta přináší významné politické změny v Československu, a to nejen v civilním a politickém životě občanů, ale také ve sportovní sféře. Dochází ke kompletnímu přebudování klubovní struktury sportu a značení tříd – Krajský přebor (dříve I.A třída), Krajská soutěž (dříve I.B třída), Okresní přebor (dříve II. třída), Okresní soutěž (dříve III. třída) a ruší se původní klubové názvy. Sousední AFK Velvary se začleňují do Tělovýchovné jednoty a působí pod novým názvem Sokol Velvary. Z obecní kroniky se dozvídáme:

Výročí 28. října oslavilo občanstvo jednotně, a to ve Velvarech, kde se zúčastnilo průvodu i projevu na náměstí. Veškerá tělovýchova byla sjednocena a jediným představitelem jest Sokol. Protože v obci nestává tělocvičná jednota Sokol, musel zdejší sportovní klub přihlásiti se k jednotě Velvary, jako odbor. Bylo z toho hodně mrzutostí, neboť několik horlivců z Velvar začalo "vylučovat" členy Sokola, v jednom případě dokonce "vyloučili" i člověka, který ani členem nebyl. Bylo vidět, že zde hraje hlavní roli jen osobní věc, bez ohledu na to, je-li to správné či nikoliv. Proto pomýšlí se založit jednotu Sokol zde, ve Velké Bučině, abychom nebyli již podřízeni jednotě velvarské, která vylučováním přestala cvičiti.

Rok 1949 přináší do malého fotbalového klubu mnoho změn. Po nuceném vstupu do Tělovýchovné jednoty Sokol se klub musí přejmenovat na Sokol Velká Bučina, útěchou jim však může být aktivita Místního Národního Výboru, který vyjednal odkup pozemku k vybudování nového hřiště. O jehož stavu a "budování" se dozvídáme v kronice toto:

Prvou věcí ve zdejší obci bylo osamostatnění zdejších sportovců tím, že dne 16. ledna 1949 založena byla zde "Tělocvičná jednota Sokol " jejímž starostou zvolen Josef Žamboch, bydlící nyní ve Velvarech. Jednatelem Josef Drobný, čp. 36, pokladníkem Janda Karel ml., čp. 47. Vedoucím oddílu kopané: Zvědínek Antonín, čp. 12. Tím po sjednocení tělovýchovy není odkázána na jednotu Velvary, která se k nám bratrsky jistě nechovala. Místní národní výbor sjednal výkup pozemku "Višňovka" a uvolil se upraviti tuto jako hřiště. Bývalí majitelé vyzváni, aby si suché stromy vykopali, aby pozemek mohl býti planýrován.

Na první neděli v březnu vyhlášena v obci pracovní brigáda, která měla začíti s úpravou pozemku. Sešlo se hodně občanů, kteří poctivě pracovali, takže traktor a koňský potah se v pravém slova smyslu ani nezastavil. Leč konstatováno, že takto by se muselo pracovat kolik roků, nežli by věc byla hotová. Usneseno, že bude požádán příslušný úřad o zaslání "buldozeru", který za několik dnů by pozemek srovnal.

Místní oddíl kopané Sokola vede si velmi zdatně a většinu zápasů hraje ve složení: Drobný Rudolf – Drobný Josef – Koudelka Karel, Pařízek Vladimír – Zelenka František – Moravec Miroslav – Popovič Alexandr – Vinš Vladimír – Eger Václav – Drobný Karel a Vochomůrka Oldřich.

1950 – V tomto roce mělo být dokončeno vybudování nového fotbalového hřiště, k němuž bohužel nikdy nedošlo. Obecně vzato, změna režimu a také odchody mnoha hráčů na povinnou vojenskou službu jsou doslova pohromou pro všechny sportovní kluby v novém státě. Sousednímu Sokolu Velvary, který dosud čítal více než 200 členů, se doslova ze dne na den rozpadne A - mužstvo a klub dočasně přerušuje činnost. Tato sportovní katastrofa se samozřejmě nevyhne ani malému klubu Sokol Velká Bučina. Navíc jeho předseda pan Antonín Zvědínek se kvůli problémům s nastupujícím komunistickým režimem již nemůže plně věnovat fotbalu, protože mu nastávají starosti v hospodářství i osobním životě. A tak roku 1950 pro nedostatek hráčů a "díky" politické situaci v zemi, definitivně zaniká Sokol Velká Bučina.

Předposlední zápis z kroniky, který se věnuje fotbalovému dění, přináší tyto informace:

V březnu přijel do obce konečně dávno očekávaný "buldozer", který měl upraviti plochu nového rybníka. Bylo to v sobotu, kde se sešla snad celá obec. Hodně názorů různých se zde projevilo. Každý viděl nedostatky jinde, a nakonec byla z toho hádka. "Buldozer" však hlínu vytlačil na všechny čtyři strany a práce musel nechat, až hlína bude odvezena a pak pokračováno bude v hloubení. Druhého dne pak odpoledne zajel "buldozer" do višňovky, k úpravě hřiště. Bohužel práce udělal jen část a ostatní slíbil řidič až později. Kdy to bude?

O několik měsíců později, poslední zápis o fotbalovém dění:

Sportovci čekají stále na buldozer, jenž však nepřijíždí. Hrají kopanou se střídavými úspěchy, většinou v této sestavě:

Mareš Karel

Drobný Josef – Hájek Jiří

Pařízek Vladimír - Vinš Vladimír - Vochomůrka Oldřich

Popovič Bohumil - Doksanský Jiří – Drobný Karel - Řezáč Vratislav - Eger Václav

Pan Zvědínek je nakonec 28.4.1953 odsouzen jako kulak na dva a půl roku do vězení. Jeho žena paní Marie Zvědínková (1908) a její matka paní Marie Böhmová (1880) jsou dne 20.4.1953 vystěhovány do osady Mezilesí u Lanškrouna.

Tímto definitivně zaniká historie SK Velká Bučina, malého, ale statečného klubu. 

FK Velká Bučina od roku 2009