Historie

Chronologická historie vsi:

1350 – První písemná zmínka. V tomto roce patřila část Bučiny ke statkům kláštera Strahovského a dědiny bučinské byly propůjčeny nápravníku Václavovi synu Alšovu z Velvar, který kromě ročního platu dvou kop a 40 grošů byl povinen sloužiti klášteru v každé potřebě samostřílem.

1394 – Na Bučině zemřel Jan řečený Karas. Jeho pozůstalost vyhlášena byla ve Velvarech dle provolávacího listu z 10.12.1394. Přihlásil se Petr, řezník z Velvar jménem manželky Lídy, dcery zemřelého.

1404 – Kateřina z Bučiny, vdova po Jarkovi z Bučiny odkázala faráři v Malovarech 60 grošů pražských.

1405 – Anna z Bučiny zemřela. Její pozůstalost dle provolávacího listu ze dne 13.11.1405 byla ve Velvarech vyhlášena. Za dědičku se přihlásila Kateřina z Bučiny jako nejbližší pokrevní příbuzná a té byla pozůstalost dne 6.3.1406 přiřčena.

1418 – Připomínají se z manů král. Hradu Mělnického na Bučině Jan Ješín z Bučiny a Vachek z Bučiny.

1461 – Mikuláš Běškovec skrze Kateřinu ze Sedčic, manželku svou dostal se v spoludržení manství na Bučině.

1535 – V sobotu před sv. Františkem koupila velvarská obec se souhlasem Albrechta z Gutštejna, držitele Mělnického zámku dva dvory kmetcí Petra Beránka a Martina Hrubého a poustku na Bučině od Jana Pytlíka ze Zvoleněvse a na Letkách za 147 kop 30 grošů českých. Z těch manských dvorůplatila velvarská obec ročně držiteli Mělnického zámku lenní poplatek 4 kopy 30 grošů.

V polovíně 16. století drželi Bučinu vyjímaje manské dvory, jež byly lénem hradu Mělnického, Novohradští z Kolovrat.

1559 – Byl majitelem Bučiny Jáchym z Kolovrat a prodal ji Petrovi Novohradskému z Kolovrat.

1580 – Petr Novohradský z Kolovrat a na Košátkách slíbil rukou dáním velvarským, jímž byl dlužen 400 kop, že ves Bučinu, až ji bude chtíti prodati, nikomu jinému neprodá než velvarské obci

1600 – Kolem tohoto roku dostal se největší z manských dvorů na Bučině do držení rodiny Šlechtů ze Všehrd. Z té rodiny Mikuláš Šlechta z manželství s Dorotou Hrobčickou z Hrobčic měl syna Václava, který po své smrti své první manželky oženil se s Eliškou Hrobčickou z Hrobčic a žil u jejího bratra Daniela Hrobčického z Hrobčic a na Jarpicích. Když roku 1600 zemřela matka Dorota Šlechtová, převzal Václav Šlechta její dvůr Novákov ve Slatině u Velvar. Tento dvůr odkázal v závěti roku 1615 synu Jeronýmu Jiří Šlechtovi s tím, aby jeho vdově Elišce na tom dvoře bylo zajištěno a súročeno 1800 kop grošů.

Jeroným Jiří Šlechta - byl ve službách Hrobčických a roku 1599 byl Janem Hrobčickým z Hrobčic a na Hospozíně poslán jako jezdec na výpravu proti Turkům. Roku 1601 se vrátil do vlasti. Byl svárlivé, nepokojné a prudké povahy. U otce ve Slatině pro spory s nevlastní matkou Eliškou nemohl se zdržovati a proto stále měnil bydliště. Roku 1609 bydlelna Bučině a tam stížnosti sousedů se na něho množily. Roku 1610 žaloval ho pán na Nelahozevsi Blažej Gryspek z Grysbachu u komorního soudu, že dne 6. června 1609 přejel a kordemchtěl zabíti jeho poddaného cestou z Velvar do Bučiny. Roku 1612 žalovala ho městská rada velvarská, že743 na téže cestě zbil Jakuba Hrubého z Bučiny, až tento krvácel a měl boule. Po 401smrti otce Václava vedl Jeroným Jiří Šlechta s nevlastní matkou Eliškou vleklý spor o dvůr Novákov ve Slatině. Kol roku 1621 došlo konečně mezi nimi k smíru. Jeroným Jiří Šlechta převzal ten dvůr do svého vlastnictví, ale poněvadž neplatil nevlastní matce úroky z její pohledávky, byly spory mezi nimi vedeny dále, až konečně roku 1629 musel dvůr prodati. Koupila ho věřitelka Zuzana Hertlová z Leitersdorfu. Jeroným Jiří Šlechta vrátil se na to do Bučiny, kde kol roku 1635 zemřel.

1616 – Ondřej Mokronos na Bučině, který byl poddaným Alžběty Vřesovcovy rozené Berkové z Dubé a Lipého – patřila jí polovice vsi Bučiny – přesázel mezníky na hranicích pozemků velvarských a Vřesovcové. Velvarští podávají v té věci stížnost paní Vřesovcové na Buštěhradě a Košátkách.

1616 – Jan Beránek, měšťan velvarský odkazuje své manželce Anně ve vsi Bučině štěpnici, louku, dvůr spálený, dvě stodoly spálené a 24 kop záhonů dědin.

1628 – Byl pánem na Bučině Zbyněk Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Zákopech.

1638 – Poddaný z Bučiny Matěj Beránek žádal za propuštění z poddanství a člověčenství, jímž jest Velvarům zavázán na gruntě Beránkovském na Bučině. Povoleno.

1653 – Držitelem Šlechtovského dvora byl již Zikmund Rakovnický v Kostomlatech.

1656 - Jan Adam svobodný pán Hrzan z Harasova koupil na Bučině dvůr Šlechtovský s krčmou za 300 zlatých. Následně dvůr i krčmu vyzdvihnouti dal a tam mnoho dobytka chovati poručil. Z Velvar na žádost stavby dostal 3-4 fůry dřeva.

1738 - Velvary koupili Bučinu s pivovarem, kterýž byl zařízen na vaření 6 sudů piva. Byl tedy mnohem menší než velvarský, kde v té době vařili 20 sudů. Bučinský pivovar byl po smrti primátora Floriana Mikulovského roku 1776 zrušen a na Bučině čepováno pivo velvarské.

1763 - První zmínka o osazení semen velvarského háje.

1764 - Osázení se nepovedlo, rozhodlo se tedy o osázení semeny březovými a žaludy a tam chaloupku pro hajného vystavěti.

1765 - Myslivci usneseno dáti deputatu 6 strychů žita, 2 strychy pšenice, 1 strych ječmene, 2 věrteme hrachu a chaloupku skrovnou pro něho postaviti.

1766 - Primátor oznamuje, že dnes v lese blíže myslivny 6 strychů žaludů a něco habrového a březového semen vysil.

1769 - Oznámení, že pastvina na Bučině, poněvadž se tam žádné obilí pro kamenitou a písčitou půdu neselo, byla oseta borovicemi. Rovněž duby a buky tam jsou.

1773 - Nad Bučinou jest již vysazeno přes 60 strychů lesa, který dobře prospívá a bude jednou obci k užitku. Nyní seje se tam modřínové semeno. Semeno i stromky jsou z Fürstenbergského panství.

1782 - Z pivovaru vařečného věnováno "na doušky v lese" 1 sud a 2 věrtele piva.

1791 - V leseprázdná místa vysázela se břízami a zaselo se borové semeno.

1793 - Hajný Jakub Rouček po 25 letech práce odchází do penze.

1930 - Hájovna ve velvarském lese vyhořela. Hajný při požáru utrpěl značnou škodu. Oheň vznikl asi od chatrného komína.

Přepis obecní kroniky od roku 1933 - 1950.

Přepis provedla paní Kůrková. Redigování textu: Martin Hora

Rok 1933.

Obec Velká Bučina, katastrální obec v okrese Kralupském, jest vzdálena 1/4 hod. od města Velvar a jednu hodinu od okresního města Kralup n/Vl. Rozkládá se na mírném svahu od jihu k severu a počíná od katastrálních hranic obce Velvarské jsouce chráněna návrším severovýchodně tak zvaným kopcem ,,Radovič" na jihu pak návrším zvaným ,,Skála" jsouce otevřená od západu k severu všem větrům a nepohodám. Jednu třetinu obce rozděluje okresní silnice, která má spoj na státní silnici Praha, Velvary, Litoměřice. V zahradě p. Antonína Zvědínka vyvěrá z pramínku potůček, vytéká a zesiluje se v zahradě p. Leopolda Linkého a směrem pod topoly se vine podél trávní cesty k sv. Jánu. U kostela sv. Jiří ve Velvarech teče dále do rybníčka zvaného pískovna a posléze vtéká do Červeného potoka, aby splynul u Miřejovic do vod Vltavských.

Budovy byly stavěny původně kol kdysi tu stávajících dvorců, a tím dán základ k nynějšímu stavu obce, takže se zdá jakoby ze dvou části byla povstala. Jsou tu dvě návsi a sice u ,,Kapličky" a na ,,Vršku", kde stává dlouhou řadu let občanská pumpa, která vlastní velmi dobrou vodu a i za největších suchých let nevysychá. Tomuto místu se lidově přezdívá sněm, ježto jest tam možno o všem možném se dozvěděti a není v obci snad nikoho, kdo by nebyl na programu tohoto obávaného sněmu.

Na nejbližší nádraží trati Velvary - Kralupy jest 10 minut, na zastávku Velká Bučina, která byla zřízena v r. 1930 nákladem obce.

Obec jest lemována dosti četným stromovím, v němž převládají ponejvíce třešňové sady, ale i hojnost švestek jest vysázena na majetku obce, a to pod zahrady a pod Zvědínkovic. Z obce jest za jasných dnů daleký rozhled na malebný a posvátný Říp a středohoří.

Ve Velké Bučině jest 84 popis. čísel z nichž 3 čp. buď vyhořela, aneb byla sloučena.

Číslo popis. 1. Jan Janda, toto čp. bylo v roce 1882 přestavěno p. Antonínem Jandou, který zemřel r. 1921. Týž jej koupil od p. Náprstka a tento od p. Procházky, kterýžto rod podnes vlastní statek v obci Černucké.

Číslo popisné 2. Josef Košťál (hostinec)

Číslo popisné 3. Frant. Böhm (obchod)

Číslo popisné 4. Kotas Jaroslav

Číslo popisné 5. Kotas František

Číslo popisné 6. Smělý Václav

Číslo popisné 7. Šubrt Antonín

Číslo popisné 8. Vaněk František

Číslo popisné 9. Zelenka Josef

Číslo popisné 10. Linké Leopold

Číslo popisné 11. Hrdina Karel

Číslo popisné 12. Zvědínek Antonín

Číslo popisné 13. Beránek Jiří

Číslo popisné 14. Koudelka Rudolf

Číslo popisné 15. Rech Josef

Číslo popisné 16. Obec (pastouška)

Číslo popisné 17/43. Jan Čermák

Číslo popisné 18. Obec Velvary

Číslo popisné 19. Štádlík Rudolf

Číslo popisné 20. Jaroslav Vochomůrka

Číslo popisné 21. Vovsová Marie

Číslo popisné 22. František Linké

Číslo popisné 23. Robert Čermák

Číslo popisné 24. Kristina Koláříková

Číslo popisné 25. Růžena Vaňková

Číslo popisné 26. Frant. Pařízek

Číslo popisné 27. Václav Jindřich

Číslo popisné 28. Frant. Faix

Číslo popisné 29. Josef Helichar

Číslo popisné 30. Alois Štrobl

Číslo popisné 31. Frant. Král

Číslo popisné 32. Jaroslav Vochomůrka

Číslo popisné 33. Kitl Antonín

Číslo popisné 34. Kricner Karel

Číslo popisné 35. Pánek Antonín

Číslo popisné 36. Drobný Karel

Číslo popisné 37. Jakub Popovič

Číslo popisné 38/39. Marie Inková x Suková

Číslo popisné 40. zrušeno/ rozbořeno

Číslo popisné 41. Václav Pařízek

Číslo popisné 42. Bohumil Rech

Číslo popisné 44. Antonín Vosmik

Číslo popisné 45. Antonín Moravec

Číslo popisné 46. Karel Mareš

Číslo popisné 47. Karel Janda

Číslo popisné 48. Josef Plecitý

Číslo popisné 49. Tomáš Böhm

Číslo popisné 50. Jan Zelenka

Číslo popisné 51. Josef Lev

Číslo popisné 52.

Číslo popisné 53. Josef Kubišta

Číslo popisné 54. Josef Moravec

Číslo popisné 55. Antonín Pařízek

Číslo popisné 56. Frant. Faix

Číslo popisné 57. Antonín Škabrada

Číslo popisné 58. Antonín Böhm

Číslo popisné 59. Miroslav Hrdoušek

Číslo popisné 60. Václav Ketner

Číslo popisné 61. Jan Žamboch

Číslo popisné 62. Václav Vochomůrka

Číslo popisné 63. Josef Sedmidubský

Číslo popisné 64. Václav Böhm

Číslo popisné 65. Anna Humlová

Číslo popisné 66. Jaroslav Hora

Číslo popisné 67. Antonín Drobný

Číslo popisné 68. Marie Čermáková

Číslo popisné 69. Václav Moravec

Číslo popisné 70. Alois Bertl

Číslo popisné 71. Josef Vochomůrka

Číslo popisné 72. Jan Mareš

Číslo popisné 73. Josef Šejvl

Číslo popisné 74. Josef Hájek

Číslo popisné 75. Václav Mareš

Číslo popisné 76. Sekera Josef

Číslo popisné 78. Josef Maisner

Číslo popisné 79. Frant. Linek

Číslo popisné 80. Vojtěch Selner

Osada Malá Bučina

čp. 1. Václav Bělský

čp. 2. Jaroslav Metkl

čp. 3. Josef Maršálek

čp. 4. rozbořeno

čp. 5. František Kubík

čp. 6. Oldřich Břečka

čp. 7. Václav Šeufeld

Výměna katastru. Celková výměna všech pozemků v katastrální obci jest 312ha 95a a 23m2..

Čistý výnos všech katastrálních pozemků jest 6.264.66 Kč. Obec vlastní 4ha 3/4 korce.

Lidové názvy polností. Polnostem za zahradou p. Zvědínka a Koudelky, říka se ,,Ze Hrušek" za občanskou třešňovkou říká se na ,,Skále" na pravé straně k lesu na ,,Železném" Údolí táhnoucí od státní silnice k Velvarskému lesu říká se v ,,Doliku", aneb také u ,,Louky" poněkud výše vrchu před Malou Bučinou na ,,Kalvarii". Druhé části vrchu k lesu při levé straně od cesty zvané ,,Pražské", říká se ,,Pustý". Dále jsou ještě názvy jako "Za lesem, Pod Božíma mukama , V rovinách"

Příslušnost k úřadům. Obec přísluší okresní správě politické Kralupech n/Vl. Okresnímu soudu ve Velvarech, krajskému soudu v Praze, berní správě v Kralupech n/Vl, bernímu úřadu ve Velvarech, ředitelství státních drah Praha - Sever, Obchodů a živnostenské komoře v Praze, farnímu úřadu ve Velvarech poštovnímu úřadu a četnické stanici ve Velvarech.

Spolky a organizace. V obci jest spořitelní a položní spolek pro Bučinu a okolí /Kampelička/

předseda: Václav Böhm, kovář

pokladník: Josef Košťál, rolník a hostinský

členové představenstva: Frant. Fair. st, Antonín Zvědínek, Josef Maršálek a Vojtěch Moravec.

předseda dozorčí rady: Frant. Král rolník a starosta obce Antonín Šubrt, Karel Jauda, Karel Drobný, Karel Mareš, Frant. Linek.

Spolek divadelních ochotníků Tyl:

předseda: Václav Pařízek, tesař

pokladník: Antonín Moravec

jednatel: Josef Král

členové výboru: Frant. Janda

Josef Pařízek

Čeněk Pařízek

režizer: Vlad. Waraus

archivař: Frant. Linek

nahr.: Václav Ketner

Rudolf Koudelka

Místní organizace republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.

předseda: Vojtěch Moravec

místopředseda: Antonín Šubrt

zapisovatel: Antonín Zvědínek

členové výboru: Josef Janda

Václav Böhm

Jan Janda

Frant. Král

Frant. Faix, st.

Leopold Linké

Místní organizace československé strany socialistické

předseda: Vochomůrka Jaroslav

členové výboru: Bohumil Sekera, Miroslav Hrdoušek

František Linek

Alois Čížek, Václav Vochomůrka

Družstvo pro rozvod elektrické energie ve Velké Bučině

předseda: Frant. Král rolník a starosta

místopředseda: Antonín Zvědínek, rolník

pokladník: Vojtěch Moravec, úředník

kontrolor: Václav Pařízek, tesař

členové výboru: Václav Bělský, rolník, Malá Bučina, Antonín Moravec, malorolník, Frant. Fair st. rolník, Oldřich Břečka, rolník Malá Bučina

Sportovní klub Velká Bučina

jejímž předsedou jest p. Ant. Zvědínek, rolník Velká Bučina, místopředsedou Čeněk Pařízek tesař, poklad. Josef Pařízek, studující práv, sekretářem Vladimír Vinš úřed. kapitán, Jaroslav Drobný zedník, náčelník Karel Zelenka pekař.

Obecní zastupitelstvo Poslední volby měly býti konány v listopadu 1931, avšak v důsledku dohody mezi stranou republikánskou a stranou českých socialistů od volby upuštěno a do zastupitelstva vybraní následující občané:

p. Frant. Král, rolník rep. str. starosta

Antonín Zvědínek, rolník rep. str. náměstek

Čížek Alois, košikář čes. social. I. radní

Šubrt Ant., rolník rep. str. II. radní

Členové výboru

Linké Leopold rolník rep. str.

Beránek Josef rolník rep. str.

Janda Karel tesař rep. str.

Faix Frant. rolník rep. str.

Kotas Jarosl. rolník rep. str.

Sekera Bohumil truhlář čs. socialista

Hrdoušek Miroslav dělník čs. social.

Vochomůrka Václav rolník čs. social.

Ves Bučina

Historie obce - vyňato z díla Františka Vacka děkana na Smíchově a Sedláčkova díla "Hrady a zámky v Čechách".

Míst tohoto jména, vzniklého patrně od bukových lesů, je více. Uvádí se v poslední době rovněž, že jméno Bučina má svůj původ odvozený od slova lučina. Státní slovník Čech zná Bučinu v okrese Vysokomýtském, Vimperském, Benešovském a pak Malou a Velkou Bučinu u Velvar. Ves Bučina bývala manstvím hradu Mělnického a již král Václav II. daroval polovinu vesnice své Chržínu r. 1292 věrnému rádci svému biskupovi Pražskému Tobiášovi z Bechyně (1278-1296).

Na počátku XVI. století byly stávaly ve vsi Bučině tři dvory kmetcí či selské, které ode dávna příslušely jakožto manství k zámku Mělnickému. Dva z nich byly osedly a sice Petrem Beránkem a Matějem Hrubým, poddanými rolníky urozeného pana Jana Pytlíka ze Zvoleněvsi a na Jítkách, kdežto třetí byl neosedlý a proto i "poustka" nazvaný. Obec města Velvar koupila je dne 2. října v sobotu před svatým Františkem r.1535 s vůlí pana Albrechta z Gutenštýna, držitele věnného města Mělníka, od řečeného Jana Pytlíka ze Zvoleněvsi za 147 kop a 30 grošů českých a stala se tak manem hradu Mělnického. V právní poměr jména toho vstupovali ve středověku jednotlivci a neb i osoby morálné /obce/ tím, že odevzdán jim byl statek jakýsi po vůli vlastního vrchního majitele jeho, aby dědičně jej drželi, všech požitků z něho plynoucích bráti mohli, avšak spolu lennímu pánu svému a dědicům jeho věrni zůstali a některé služby jim prokazovali. Svazky lenní řídily se zvláštním právem, v Čechách tak zvanými deskami dvorskými, které založeny byly počátkem XIV. století. Z dvoru Bučinských platila od té doby obec Velvarská jakýsi poplatek manský, 4 kopy a 30 grošů a povinna byla v čas polního tažení pána Mělnického některými podřízenými službami.

Co se týče poddaných sedláků a poddaných vůbec, budiž zde uvedeno toto:

Až do času krále Vladislava II. (+1516) nebylo nikdy v Čechách o nevolnictví slýcháno, nýbrž králové a po nich zemané prodávali sedlákům pole a dědiny tak, aby platili z nich poplatek či úrok, jinak pak podle vůle své jich užívati směli, neb i jiným prodávali což nazýváno právem zákupným (emphytentickým). Ti, kdož práva toho používali, měli své rychtáře, kteří v malých věcech sami soudili a ve větších sporné strany do nejbližších měst k právu posílali. Sedláci byli robot zemských prázdni, platíce pouze toliko berni obecnou. Avšak pánové a zemané využitkovali slabosti Vladislavovy a sahali na svobodu svých poddaných tím, že nedovolovali jim se vyprodati, z místa na místo se stěhovati, ba žádali na nich, aby roboty konali na statcích panských a po smrti bezdětných rolníků majetek jejich si přivlastňovali. Přechvaty podobné, když i králové těmto hověli, nabyly povahy právní a potrvaly až do roku 1775.

Jak již zde uvedeno, koupila obec města Velvar dva dvory osedlé a jeden neosedlý čili poustku ve vsi Bučině od mana zámku Mělnického pana Jana Pytlíka ze Zvoleněvsi a odváděla z nich určitý poplatek držitelům města Mělníka. Pan Albrecht z Gutenštýnazastavil panství své r. 1537 Krištofovi z Vartemberka a od něho dostal se Mělník v držení pana Zdislava Berky z Dubé. Roku 1579 zapsal jej císař Rudolf II. Jiřímu staršímu Popelovi z Lobkovic. Nešťastný pán ten byv nejvyšším komořím království Českého, učinil s povolením všech tří stavů zemských směnu na jisté dědiny s panem Vilémem z Rožmberka, nejvyšším purkrabím Pražským. Roku 1585 v pondělí po sv. Školastice dne 11. února přiznal se totiž před úředníky Pražskými, že své dědictví, kteréžto bylo prve manské, totiž tři dvory kmetcí ve vsi Bučině dva osedlé a třetí pustý, z nichž jeden slul Beránkovský a druhý Hrubovský, s platem a dědinami i se vším příslušenstvím, jakož jimi jsou v držení obce Velvarské a povinny službami hradu Mělnickému poskytuje dědičně a v desky zemské klade panu Vilému z Rožmberka a všem budoucím purkrabím Pražským proti odstoupení úřadu purkrabského se vší zvolí s plným panstvím a v témž právu, jako je sám byl držel. Že Velvarští nehrubě se těšili ze změny té, netřeba ani dokládati.

O Bučině děje se zmínka ve smlouvě opata Petra II., který řídil klášter Strahovský v letech 1343 – 1359. Zda-li jméno toto se vztahuje na Bučinu u Velvar nelze ovšem s určitostí tvrditi.

V polovici XVI. století drželi ves Bučinu, tři dvory vyjímaje, jež byly lénem hradu Mělnického, pánové Novohradští z Kolovrat. Roku 1559 byl Joachím z Kolovrat - syn Hynkův, majitelem Bučiny a prodal ji strýci svému Petrovi Novohradskému. Petr pak když povinnován obci Velvarské 400 kop grošův Míšenských a odváděl je roku 1580 vyslaným osobám, připověděl rukou dáním, že neprodá jinému vísky Bučiny, kdyby na prodej byla, leč pánům Velvarským.

L.P. 1656 koupil urozený pan Adam Hraň z Harrasu dvůr Šlechtovský ve vsi Bučině s pustou krčmou od Zikmunda Rabovnického, měštěnína Litoměřického za 300 zl. rýnských, kterýžto dvůr r. 1651 od visitační komise za dva osedlé byl položen a knihami zámku Mělnického manskými se řídil. Pan Hraň dal si však nejprve dvůr a potom i krčmu vyzdvihnouti a tam mnoho dobytka chovati poručil. Řečený vladyka Jan Adam Hraň z Harasova na Červeném Hrádku, J.M. císařský rada a komoří, milostí panovníkovou povýšen byl za hraběte a zemřel r. 1681. Hejtman statkův jeho jménem Ondřel Müller jal se stavěti při krčmě Bučínské nové stavení, a to na pozemku obecnímu města Velvar, bera ke stavbě kámen ze skályměstské. Rada dozvěděvše se o lomu, vyslala ze svého středu Jiřího Kernera a Tomáše Rychtra, kteří domluvou svou pohnuli pana hejtmana, že od stavby nového stavení upustil.

V té době byly na stráních u Bučiny a Radoviče pěstovány výnosné vinice, šafránice, chmelnice a štěpnice. V místech, kde stojí dnešní kaple Bučinská zasvěcená slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi, stával v 16. století pivovar. Sklepní místnosti byly značné, což možno ještě dnes zjistiti z pozůstatků, které se uchovaly. Pivo vařené v něm mělo svou dobrou pověst, a proto také byl četně navštěvován občany velvarskými. Městská rada stanovila však značné tresty šatlavní a pokuty pro ty, kdož byli zjištěni, že pijí pivo bučinské, poněvadž velvarským ucházel zisk, který byl v tehdejších dobách značný. Právo várečné osvojili si jenom zámožnější měšťané. Toto právo zůstávalo na domech jejich, které proto se až čtvyřikráte dráže prodávaly, nežli jiné domy měšťanské. R. 1622 ustanovena cena piva dne 25./4. a sice takto: konev bílého piva držící 21 žejdlíků 16 grošů, čili žejdlík 5 denárů, konev piva hořkého ceněna 20 grošů čili žejdlík za 1 groš, konev patokův na prodej za 18 grošů a piva staršího 40 grošů.

Za vsí Bučinou měli Velvarští veliký kus obecního pozemku, který pro svou neúrodnost ladem ležel. R. 1764 poručil pan primas Mikuláš Florián Mikulovský osíti asi 14 strychův lada toho borovým semenem. Že však následujícího jara bylo velké sucho, musela se r. 1765 setba opětovati. Pan primas ujal se horlivě myšlenky založiti lesík nad Bučinou a sám zapůjčil potahy své, aby půda tvrdá mohla se připraviti k pěstování stromů lesních. Asi 50 korců polí oseto bylo v květnu roku posléze jmenovaného borovím a dubovím. Nákladem obecním vystavena byla u lesíka chalupa pro hlídače a kolem ní vysázeno několik tisíc mladých bříz. Mimo to dal přivésti pan primas pro les Bučinský stromky modřínové, ty se však neujaly. Městská rada domnívajíc se, že les nebude nijak prospívati, ustanovila se na tom, že rozdá ladem ležící pozemky při dvoře Bučinském výměrou 200 korců mezi tři chalupníky. Zdali se to stalo i po tom, když lesík utěšeně vzcházel, nelze nám udati. Dnešní výměra tohoto lesíka jest přes 70 korců. Chalupa, která jak uvedeno, byla postavena pro hlídače v roce 1931, na podzim vyhořela a město Velvary postavilo hájovnu novou, avšak poněkud výše od cesty. Dlouholetým hajným as 70 roků byl Antonín Lev.

Pan primas Mikulovský získal si značné zásluhy a město Velvary nejen o vybudování zmíněného lesíka, o který nepřestal pečovati, ale o město samé a nebýti v r. 1770 tak velká drahota, jistě by byl lesík značně rozšířen, jak bylo původním úmyslem. V roce 1770 spadlo mnoho dešťů a pokazily valně osení, takže povstala drahota obilí. Rok před tím prodávalo se žito za 1zl. 30 kr., pšenice 2 zl. 15 kr. a ječmen za 1 zl. 30 kr, stoupla cena obilí tak, že strych pšenice měl cenu kolem 4 zl. 15 kr., korec žita 5 zl. a ječmene 3 zl. Při tak velké drahotě nezbylo než péci chléb ječný a i ten nebylo možná koupiti. Nad to pak bylo nebezpečenství, že na příští rok zůstanou pole neoseta pro nedostatek obilí k setí. V tísni té vydán byl r. 1770 císařský rozkaz, aby se všechny domy opatřily čísly a spolu, aby se provedlo sčítání lidu jmenovitě osob mužských služby vojenské schopných. Před tímto císařským rozkazem rozeznávaly se hlavně ve městech domy podle různých označení na příklad " Dům u tří srdcí ", " U zlatého parohu ", " U Bílého medvěda ", atd. Na vesnicích jako příkladně na Bučině říkalo se v čp. 4 u Krupičků, v čp. 6 u Hrnčířů, v čp. 10 u Bakalářů. V roce 1771 následkem častých dešťů a z nich vznikající povodně byly toho příčinou, že se prodával korec žita za 12 zlatých. V roce 1782 konáno opět sčítání lidu, podle kterého měl farní úřad ve Velvarech celkem 1858 osadníků. Ve Velvarech žilo 162 rodin skládajících se ze 746 členů. V Bratkovicích shledáno 21 rodin celkem pak 119 obyvatel, v Bučině náhodou tolikéž, v Černuci 60 rodin mělo 313 údův; v Ješíně 48 rodin vykazovalo 219 hlav; v Kamenici živilo se 12 rodin, které držely 64 duší; v Mileticích bylo 33 rodin čili 192 obyvatel; v Nabdíně napočítalo se v 19 rodinnách 86 členů. Mimo to byly ve Velvarech posádkou 2 setniny vojska. Za sto let vzrostl počet obyvatelstva farní osady trojnásobně. Ve Velvarech 2502 hlav, v Bratkovicích 306, v Bučině 375, v Černuci 965, v Ješíně 522, v Kamenici 155, v Mileticích 419, v Nabdíně 261 obyvatel, čili celkem 5508 lidí z nichž 68 hlásí se k vyznání protestantskému a 194 jest israelitův.

Různé události

V roce 1860 2/7 byla postižena naše obec velkým krupobitím, takže nezůstal na poli jediný zdravý klas. Okopaniny byly roztlučeny, vše zničeno úplně, takže pole byla úplně holá. Nebylo před tím pamětníka tak hrozné a úplné zkázy, jako se stalo tohoto neblahého roku.

V této době vznikla v myslích tří zbožných občanů myšlenka postaviti na paměť této katastrofy kapličku, která vskutku byla vybudována Josefem Smělým, A. Kotasem a J. Čermákem r. 1861 a zasvěcena slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metoději. Slavnost svěcení konala se o svátku Navštívení P. Marie, v kterýžto den bylo uspořádáno několik zbožných průvodů a tyto vítány družičkami a sice: Kateřina Smělá, Anna Kotvová a Anna Jandová přednášely k tomu účelu panem děkanem naučené říkanky. Kapli vysvětil Velvarský děkan Bernardin. Zajímavo jest, že od té doby uplynulo téměř 72 roků, aniž by obec podobnou katastrofu znovu prožila. Před postavením zmíněné kaple stávala zde zvonice, která byla umístěna v křižovatce před čp. 3 a blíže obecního domku, který obývá obecní strážník a všeobecně zvaný pastouška. Zvonec z této zvoničky, který byl upevněn na jednom rameni kříže červeně natřeného, byl dán do kaple a do dnešního dne se jej používá ku zvonění.

Kříž pak přemístěn v místa, kde protíná silnice okresní z Velké Bučiny státní silnici do Velvar pokračujíc pak cestou do jezírek a místo to nazýváno u " Červeného Kříže ". Tento dřevěný kříž pak stával v místech těch po mnohá desetiletí až téměř do státního převratu a pak byvše ztrouchnivělý se řítil po třískách a vyhnilých úlomcích k zemi. Tento dřevěný kříž, pamětník starých zašlých dob, těšil se značné úctě všech občanů, ač mnohý nevěděl a neznal historii jeho. Byl to starý veterán, ku kterému se zvedaly v dobách těžkých a zlých urosené oči a ruce mnohých našich občanů. Na něm bylo vyzváněno obětem, které si vyžádal příšerný host "Cholera" v létech 1771. Škoda, že se neuchovaly ani ty nejmenší zbytky ku památce. Za vsí naproti čp. 70 stojí kamenný kříž. Kříž ten byl původně umístěn poněkud výše při "Pražské cestě ", avšak následkem otevření lomu ku stavbě silnice, která protíná obec a končí u "Červeného Kříže", v r. 1908 musel býti přenesen v nynější své stanoviště. Při odkopávce hlíny přišlo se na několik velmi zachovalých koster a to různých velikostí. Bylo to nouzové pohřebiště z doby cholery z r. 1771. Kříž ten nese letopočet svého založení rok 1775 a 1868, kdy byl patrně buď opraven a neb přemístěn jako se stalo v roce 1908, kterýžto letopočet jest vytesán na přední straně jehlanu. Kolem něho byla čtyřhranná zahrádka, z které se zachovaly pouze kameny. Na konci jehlanu jest zasazen kovový kříž, pod ním pak umístěna plechová krabice a v té uloženy mince a sice z 1770 a z r. 1908 na dvě listiny obsahující krátký popis těchto dob.

Naše stará paní Procházková rozená Kotvová a zemřelá pí. Šlapníčková z Lešan, vyprávěly mi následující příběh, který se stal v létech 1868 - 70, a který shodně potvrzuje pí. Smělá, která jej slyšela vyprávěti od zemřelého p. Jos. Smělého, který byl t.č. představeným obce. V uvedených letech bydlel v čp. 46, jehož nynějším vlastníkem jest p. Karel Mareš, nějaký Šůma a ten vlastnil rovněž určité pozemky, které nyní náleží p. Václavu Smělému. Šůma i Šůmová byli menší postavy a značně mnohomluvní, zejména ona, při tom však velmi chytrá. U těchto lidí skrýval se po delší dobu odvážný zloděj jménem Černý. Původně se ukrýval u Kolaříků, s kterým prý vojákoval. Kolařík jej však prosil, aby se od něho odstěhoval, že má velkou rodinu a obává se vyzrazení, a tak se Černý ubytoval u Šůmů půdě. Zloděj Černý řádil po celém okolí s drzou odvahou vykradávaje řezníky, hospodáře a vše na co přišel. V obci to vesměs každý věděl, ale z obavy před pomstou každý mlčel. V čp. 45, který tehdy vlastnil obchodník israelit Jilovský byla zaměstnána služka pronikavých černých očí a tato chodila každý den pravidelně pro mléko svým zaměstnavatelům.

Svojí těkavostí a zvědavostí popudila zloděje, který se obával vyzrazení, a proto na ní číhal a hodil, když odcházela za večera, na ni cihlu, ale nezabil ji. Konečně přemluvil Šůmku, aby jí otrávila. Šůmka upekla buchty a nabídla je služce. Tato však majíce nějaké neblahé tušení, buchtu si vzala, ale nejedla ji a když přišla domů, hodila tuto psovi, který po požití buchty pošel. To rozhodlo o osudu Černého, neboť Jilovský udal jej četnictvu. Záhy dostavil se četnický strážmistr s dvěma četníky k představenému obce a vyzval jej, aby ho následoval s lucernou k Šůmovům. Představený se zdráhal s četníky jíti, různě jim to vymlouval, ale nebylo zbytí, četníci neustoupili, a tak chtě nechtě s ním šel. Když přišli k Šůmovům, vyslýchali oba manželé, ale marně, oba zapírali, že u sebe někoho přechovávali. A tak provedli prohlídku a počali půdou. Sotva několik otýpek slámy odhodili, v tom zazněl výstřel přímo do lucerny. Četník však nemeškal a bodl nasazeným bajonetem do slámy a v tom vyrazil proti zloděj Černý a ač probodnut, vyrazil skrz střechu a pryč prchal do lad, kde toho času bylo množství opukových lomů. Tam pak v jámě dokonal. Manžele Šůmovic pak spoutali četníci a odvedli je prý do Prahy. Šůma se již více z trestnice nevrátil. Šůmová as po dvou letech se vrátila a roznášela po obci svaté obrázky tvrdíc při tom, že byla v Mladé Boleslavi na pouti.

Na poli pana Františka Böhma u Malé Bučiny byly před léty nalezeny popelnice, avšak žádná se neuchovala, poněvadž nebylo patrně s nima odborně zacházeno. Zdá se, že tam bylo v dobách pohanských pohřebiště. Nad Malou Bučinou na pozemcích p. Jelena a Faixe nalezly se základy od rozlehlé stavby, které činí dojem jakéhosi dvorce. Podle záznamu ve starých mapách bývala tam fořtovna.

Osada Malá bučina

Podobným způsobem jako vznikl Velvarský les nad Bučinou, tak povstala rovněž Malá Bučina, kterou založili pánové na Zvoleněvsi z rodu bavorského, darovavše něco pozemků čtyřem chalupníkům. Vesnička byla původně nazývána "Mariana" po kněžně manželce zakladatele. Byla tam rovněž v usedlosti čp. 1 kovárna. Zda ji používali panští nelze ovšem tvrditi, dost možné, že tam byl usedlý živnostník cvočkař, kteréžto řemeslo svého času bylo značně rozšířeno.

Válka světová

Již od války Balkánské v r. 1911, kdy slovanští národové Srbsko a Bulharsko po vítězné válce nad Tureckem upevnily svoje území a politické pozice, bylo jasno, že počíná nad Evropou se hrozivě chmuřiti. Rakouská a Německá diplomacie snažila se všemožně, aby zkalila dobrý poměr mezi vítězným Srbskem a Bulharskem což se jí také úplně podařilo, takže došlo k válce mezi původními spojenci. Srbsko tuto válku v r. 1912 vyhrálo, ale Rakousko – Německá diplomacie dosáhla svého cíle, poněvadž se jim podařilo nejen Srbsko oslabiti, ale i z původního spojence stal se největší nepřítel. Německo sledovalo hlavně své dávné touhy sice otevřít si volný průchod na Bagdád, a tak ohroziti respektive se zmocniti Indie, která jest zlatou studnicí Britské říše. Rakousko bylo v úplném vleku Německa a to byla jedna hlavní příčina, proč v pozdějších létech došlo k úplnému zhroucení této monarchie.

Špatně orientovaná politika zahraniční a nemožná politika vnitřní způsobily naprostou nenávist Slovanů vůči své říši a panujícímu rodu. Císař František Josef I., přímo nenáviděl národ náš tak, jako téměř všichni Habsburkové. Slovanští národové v Rakousku nebyly rovněž jednotní a zejména Poláci za zdánlivý prospěch Rakousku proti ostatním Slovanům různé služby konali. Z tohoto ovzduší samých intrik vznikla jedna z největší válek – válka světová.

Rakousko – uherský generální štáb uspořádal v měsíci červnu těsně na hranicích srbských vojenské polní cvičení, na které byl delegován následník trůnu Ferdinand d´ Este, známý nepřítel Slovanů. To byl signál, který pobouřil celý srbský národ, neboť tendence těchto cvičení byla příliš průhledná, a tak když slavnostně vyjížděl se svojí chotí Žofií rozenou hraběnkou Chotkovou do Sarajeva, došlo k výstřelům studenta Principa. Kule zasáhla smrtelně oba manželé, kteří krátce po zranění jsouce převezeni do nemocnice skonali. Příčina k válce byla tímto činem dána.

Rakousko podalo Srbsku ultimátum, které ovšem nemohlo toto splniti, poněvadž podmínky obsažené v ultimátu znamenaly úplnou porobu celého národa a tak na den sv. Anny 26. července r. 1914 došlo k oficiálnímu zahájení války.

Úředníci okres. hejtmanství v Kralupech n./Vlt. již časně z rána rozváželi mobilizační vyhlášky, které vyvěšeny na rohu domů čp. 3 p. Matěje Böhma a v hostinci p. Jos. Recha; Jos. Košťála. Podle těchto vyhlášek volán byl celý pražský armádní sbor do 24 hodin, takže všichni záložníci do 39 let stáří okamžitě opouštěli své rodiny odcházejíc ku svým plukům. Nelze popsati veškeré srdcelomné scény, které se odehrály v pár hodinách v jindy tak veselé a spokojené vesničce. Vše rázem změněno v tichý hluboký smutek, neboť každý tušil, že nastávající velké historické události, jež nelze dosud ani zdaleka odhadnouti.

Zatím co docházely zprávy z měst a obcí německých zejména z Vídně, bylo jasno, že tato válka jest expansivní válkou Němců, ve které mělo býti udušeno vše co nebylo německého. V těchto německých městech a obcích docházelo k obrovským, fanatickým projevům pro válku, zatímco v českých městech a obcích byl tichý smutek a až přímo zarážející klid.

Nástup záložníků

Dne 27. července loučili se povolaní záložníci se svými drahými na nádraží ve Velvarech a bylo bohužel velmi mnoho těch, kteří se loučili naposled, padnuvše v pozdějších dobách na některém bojišti světovém.

Ten, kdo byl účastníkem tohoto loučení nikdy toho nezapomene. Když trubka, dávající signál k odjezdu vlaku, zazněla a vlak se hnul odjížděje z nádraží, tu jakoby se zlomila všechna srdce umučených matek, manželek a dětí, neboť smutné to srdce dobře tušilo, že vidí to své dítě, manžela, otce atd. možná naposledy.

Po nástupu

Po nástupu záložníků dostala vesnice zcela novou tvářnost. Smutek, obavy a vše četl každý na tvářích a v očích jeden druhému. Všude něco chybělo, něco stálo vázlo, vesnice zesmutněla. Byly právě žně. Za odešlé muže nastoupili výměnkáři, ženy a děti a v těžké práci každý hledal zapomnění.

První narukovaní

Hned první den mobilizační narukovali následující občané Josef Čermák, pokrývač, Josef Janda, malorolník, Ant. Čermák, pokrývač, Václav Moravec, zedník, Václav Böhm, kovář, Josef Košťál, rolník, Jan Janda, rolník, Karel Böhm, rolník, Ant. Böhm, kolář, Frant. Voves, zámečník, Čeněk Hrdlička, malorolník, Antonín Stěhule, dělník, Josef Drobný, zedník, Antonín Drobný, zedník, Karel Vaněk, zedník, Frant. Linké, rolník, Ladislav Kotas, rolník, Josef Kolařík, truhlář, Pavel Kotas, rolník, Štětina, malorolník. Většina uvedených patřila svým kmenovým přidělením k pěšímu pluku 28, který dlel později po zahájení války až do skončení se této v Mostě n/Murou v zemích Tyrolských u zeměbraneckého pluku č. 8 v Solnohradě. Setniny těchto pluků byly poslány na různé části front, a tak po delší době jsme se dozvěděli o různých místech, kde dleli naši vojáci občané. Spád různých událostí pak spěl rychlým tempem. Nastalo vzájemné vypovídání válek mezi Rakouskem, Německem a Ruskem, Německem, Francií a Anglií, takže za krátkou dobu bylo vypovězeno celkem 31 válek. Poté vstoupilo do války proti Německu a Rakousku Japonsko a Spojené státy americké. Rakousko provádělo další odvody nejen mužů a jinochů ale i koní a posílalo celé transporty dosud neodvedených mužů na fronty jako pracovní skupiny pro dělání zákopů. Potraviny, oděv, obuv a jiné potřeby při zahájení války celkem mnoho nepodražily.

Poněvadž bylo většinou všeobecné přesvědčení, že válka vzhledem k vymoženostem v armádní zbroji bude velmi krátká a to mělo za následek, že spekulace, která byla náhlosti světové války překvapena, byla z počátku i zdrženlivá. Sarajevský atentát byl u nás posuzován asi tak, že většina občanstva byla nakloněna k pachatelovu atentátu a následník trůnu a jeho choť odsuzovány zejména z jejich styků s císařem Vilémem na Konopišském zámku, kde v parcích nejkrásněji rozkvetlých růží se dlouhou dobu již před válkou chystala tato vražedná válka. Ještě více než následník trůnu byla odsuzována jeho choť Žofie, které osud v Sarajevě ji postihnuvší byl ji veřejným míněním přán. Leč byli v obci také ovšem jen jedinci, kteří byli tak vlastenečtí, že bylo neradno se před nimi se svými názory vyslovovati.

Válka spěla svým příšerným tempem dále a z naší vesnice mizela jedna tvář za druhou. V náhradu za odcházejícími přišli noví lidé pracovati na opuštěných polích sice zajatci. U nás to bylo v r. 1916. Zajatci většinou Rusové později Italové byli rozděleni po chalupách. Lidé je přijali přátelsky, ježto mnozí měli v Rusku a jinde rovněž své syny a muže zajaté a tak cítili s těmito nebožáky. V té době již nikdo nevěřil na brzké skončení světové války a rovněž i zprávám uveřejňovaným v novinách Rakousko – Uherským generálním štábem o slavných vítězstvích našich vojsk. V té době vznikla celá řada pořekadel a anekdot jako například "Když se volá do skal ": "Jak je ti Rakousko? tu se prý ozývá "ouzko" nebo Přemysl padl, Libuše je vdova, Marie Terezie prohrála Slezsko a ty Franto prohraješ všecko. V té době vzniká celá řada nových sentimentálních vojenských písní atd. V té době již ale počíná se objevovati nedostatek různých potřeb. Z měst přichází celá řada lidí s vaky na zádech a nastává výměna zboží a tím dostavuje se hamižnost a prospěchářství – lid ztrácí cit, demoralizace, otupělost prostupuje lidem. Ve zdejší obci v této době jest starostou František Faix, rolník, pokrokových názorů, který se rovněž snažil, aby od občanů odvrátil veškeré nepříjemnosti, které v té době byly na denním pořádku. Že se přirozeně po válce našlo i několik občanů, kteří mu vytýkali různé nesprávnosti je pochopitelné, poněvadž poměry válečné byly takové, že nebylo možné všem a ve všem lidem vyhověti, ale celkem nutno konstatovati, že jeho starostování bylo bezúhonné, rozumné a na tak těžkou dobu i chytré.

Ceny obilí

Ceny obilí v roce 1914 byly takovéto:

Pšenice v lednu 1914 – 20 kč

Pšenice v březnu 1914 – 22 Kč

Pšenice v květnu 1914 – 26 Kč

Pšenice v srpnu 1914 – 28 Kč

Pšenice v září 1914 – 32 Kč

Pšenice v lednu 1915 – 40 Kč

Žito v lednu 1914 – 16 Kč

Žito v únoru 1914 – 17 Kč

Žito v květnu 1914 – 19 Kč

Žito v v prosinci 1914 – 34 Kč

Ječmen v lednu 1914 – 14 Kč

Ječmen v srpnu 1914 – 16 Kč

Ječmen v září 1914 – 17 Kč

Ječmen v říjnu 1914 – 22 Kč

Ječmen v prosinci 1914 – 25 Kč

Oves v lednu 1914 – 12 Kč

Oves v dubnu 1914 – 13 Kč

Oves v srpnu 1914 – 18 Kč

Oves v prosinci 1914- 20 Kč

Rok 1915

Rakouská vláda respektive vojenské kruhy již samy nevěřily v brzké skončení války a tak vyšla celá řada nažízení, která směrovala ne již k vítěznému zakončení války, ale spíše k nejtvrdošínějšímu odporu. Nepřátelské státy sevřely ústřední mocnosti tak, že nemohly býti k nám jak suroviny, tak i potraviny dováženy a poněvadž následkem válečných ztrát, které byly značné, ubývalo zásob a nastalo šetření ve všech směrech. Celá řada sbírek byla podniknuta v obci a i ve škole ve prospěch vojínů na frontě a sice jak peněžních, tak i v naturáliích. Rovněž byly stanoveny maximální ceny potravin. Dále nařízeno péci jednotné pečivo, chléb ze smíšené mouky, 21/1 1915 nařízen soupis obilí a zásob mouky. Soupis konal se na obecním úřadě za přítomnosti učitele, kteří byli povinny spolupracovati v době válečné s úředníky okres. hejtmanství. Dále byl zřízen obilní ústav ve Vídni, kterému jedině mělo býti prodáváno ze sklizní. Ústav měl ve všech městech své komisionáře a tito skupovali obilí za stanovené ceny a sice: Pšenici 1q za 38 – 34 Kč, žito 1q za 30 – 28 Kč, ječmen 1q za 30 – 28 Kč, oves 1q za 26 – 27 Kč.

Vláda doporučovala chovati králíky, honiti vepře na pastvu a sbírati žaludy, kaštany, listí ze stromů atd. Po obci sbírán kov zejména mosaz a měď. Mosazné kliky u dveří a oken byly odebírány a vyměňovány za železné. Z těchto činů bylo jasně zřejmo, že situace válečná jest velmi vážná a že mocnářství dokonává. Vážnost k císařskému domu i přes největší persekuce všeho druhu upadávala. Na různých výzvách, kde byl císař podepsán se značkou v.r. (vlastnoruční podpis), v nestřeženém okamžiku mnohý ferina připsal ach, což pak vyznělo ve slovo vrah.

Rok 1916

Rok 1916 byl rokem samých - enek. Byly zavedeny chlebenky, cukřenky, kávenky, tučenky. Podle stávajících nařízení směl náš občan snísti pouze 1 kg 47 dkg chleba týdně nebo spotřebovati týdně 1 kg 5 dkg mouky, ostatní mělo býti prodáno státnímu obilnému ústavu. Že se tak nedělo, není třeba nijak dokládati. Lidé si měli pomoci a sice tím, že si pořizovali různé skrýše a sice pod podlahami obytných světnic, v zahradách, na blízkých polích u domů ba i ve sklepích a hnojištích. Zavedeny rovněž mlecí výkazy a překročení těchto nařízení bylo přísně stíháno.

Druhý kronikář: Vladimír Vinš, poštovní úředník narozen 20. října 1903 ve Velvarech, syn Josefa Vinše, dělníka ve Velvarech čp. 258 a Rosálie, roz. Michlové z Netolic u Velvar.

Úvodem,

než začnu psáti v této knize, musím poznamenati, že byl jsem zvolen obecním kronikářem po obecních volbách, které po dlouhé době byly konány v červnu 1938. Můj předchůdce, p. Vojtěch Moravec, když mně měl předati tuto knihu, poslal mně knihu jinou, úplně prázdnou, do které jsem odmítl psáti s poukazem, že budu pokračovati v této knize a nikoliv zakládati jinou. Toto hlásil jsem panu starostovi obce a čekal jsem, až mně bude předána. To stalo se teprve v dubnu 1945. Proto události za těch 7 roků shrnul jsem do společného popisu. Tolik na vysvětlenou!

Vláda čsl. republiky vypsala na červen 1938 volby do samosprávných svazků. Ve zdejší obci byly zastoupeny pouze 2 politické strany a sice: Strana republikánská (8) a strana národně socialistická (4). Nyní však hlásí se strana třetí a to Komunistická strana Československa. Jejím mluvčím jest p. Vojtěch Selner, zedník čp. 80.

Pan starosta obce, František Král, jako zmocněnec strany republikánské povolává k sobě zmocněnce druhých dvou stran, VojtěchaSelnera za K.S.Č. a Vladimíra Vinše za stranu nár. soc. a navrhuje jim dohodu, aby volby se nemusely konati. Návrh zní: Strana republikánská ponechá si 8 mandátů a o zbývající 4 se rozdělí strany K.S.Č. a nár. soc. Pan Vojtěch Selner tento návrh odmítá a p. Král prohlašuje, že tedy volby se konati budou.

Kandidátky podány byly 4 a sice republikánská strana kandidovala na dvakráte; jednou oficielně a po druhé jako " Domovina ". Při volbách dostala strana republikánská 7 mandátů; 3 na svoji kandidátku a 4 na " Domovinu ". Národní socialisté 2 mandáty, komunisté 3 mandáty.

Zvoleni byli tito občané: Za stranu republikánskou: Zvědínek Antonín, Kotas Jaroslav, Hrdina Václav, Král František, Žamboch Jan, Bělský Václav a Šubrt Antonín st. Posledně jmenovaný byl na 7. místě kandidátky, tedy na nezvolitelném místě, ale tehdejší vládní nařízení dovolovalo, aby kdo bude podtržen na kandidátce tolikrát, jak velké je volební číslo, ať je třeba poslední, je zvolen místo toho, který je v pořadí. V tomto případě měl býti zvolen František Linek, ale p. Šubrt Antonín st., jehož jméno bylo podtrženo 18x (volební číslo) byl zvolen místo p. Frant. Lineka.

Při ustavující schůzi hlásí strana republikánská, že uzavřela blok s " Domovinou ", rovněž strana nár. soc. se stranou komunistickou. Starostou obce byl zvolen p. František Král za stranu republikánskou, jeho náměstkem p. Vojtěch Selnerza blok nár. soc. - K.S.Č. Dalšími členy byli zvoleni (do rady): Zvědínek Antonín a Hrdoušek Miroslav za stranu nár. soc. Dodatkem ještě píši, že za stranu nár. soc. byli zvoleni do obecního zastupitelstva: Vinš Vladimír, Hrdoušek Miroslav, za stranu K.S.Č.: Selner Vojtěch, Kraus Jan, Pařízek Čeněk. Jan Kraus byl národnosti německé, česky však rozuměl.

Ostatní funkce zůstaly, až na výjimky, bez změny. Jednou z nich byla funkce pokladníka, který dříve neexistoval; nyní byl zvolen p. Jan Žamboch, ale jen formálně, neboť pokladnu ved,l opět jako dříve, sám p. starosta obce, František Král. Jak již uvedeno novým kronikářem zvolen p. Vinš Vladimír, který je rodák ze sousedních Velvar a bydlí v obci od 1. října 1931.

Nové obecní zastupitelstvo se mnohokráte nesešlo, protože válečné vření v celém světě vyvrcholilo 24. září, kdy prezidentem republiky Dr. Edvardem Benešem vyhlášena byla všeobecná mobilisace do 40. roku věku. Všichni občané – vojáci, ihned rukovali ke svým plukům, jsouce odhodláni brániti svoji vlast. Dlouho však na vojně nepobyli, neboť po neslavné a pro naši vlast tak kruté dohodě mnichovské, provedena opět demobilisace a vojíni opět se vraceli domů ku svým rodinám.

Během této mobilisace byli i ve zdejší obci přechodně ubytováni naši vojíni se svými vedoucími důstojníky. Abdikaci presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše přijalo zdejší obyvatelstvo s velkým pohnutím. Rozpuštěny byly politické strany a utvořeny dvě politické skupiny: Strana " Národní jednoty ", kterou tvořili členové stran u nás republikánské a nár. socialistické a " Strana práce ", kterou tvořily strany soc. dem. a K.S.Č. Ve zdejší obci fungovala jen dočasně pouze strana " Národní jednoty ", jejímž předsedou byl p. Vojtěch Moravec. Tato změna měla vliv i na složení obec. zastupitelstva, neboť vládním nařízením byli odvoláni členové K.S.Č. a nahrazeni: Josefem Melmukou a Leopoldem Linkém z býv. strany republikánské a Jaroslavem Vochomůrkou, z býv. strany národně socialistické. Po novém roce 1939 byli vzati do vyšetřovací vazby na dobu 28 dnů členové K.S.Č. a odvezeni na Pankrác, Vojtěch Selner, Jan Kraus, Čeněk Pařízek.

Blíží se březen 1939, kdy mezinárodní situace napjatá a každý nevěděl, co bude zítra. 15. března 1939 v časných hodinách ranních hlásil pražský rozhlas, že president Dr. Hácha v Berlíně podepsal pakt s Hitlerem a že jeho vojsko je na pochodu do naší země. Obyvatelstvo reagovalo na to velmi vzrušeně a když po státní silnici pochodovalo německé vojsko ku Praze, domnívajíc se, že bude vřele přijato, bylo zklamáno. Naši občané chovali se i pak k nim velmi chladně, jednak též že jim nerozuměl, a pak z národnostních důvodů nemohli tuto porobu snésti.

Do obce evakuovali ze Sudet, do naší obce tito občané: Josef Jindřich s rodinou a ubytován v čp. 65. Ferdinand Nekola s rodinou, ubytován v čp. 5. Antonín Glückselig s rodinou a ubytován v čp. 62. Širc Josef, ubytován s rodinou v čp. 66. V obci byla pouze jedna německá rodina, jak již bylo uvedeno, Jana Krause. Žádný z Čechů se po celou dobu okupace k německé národnosti nepřihlásil. Po této stránce se občané drželi po celou dobu okupace statečně. Germanizace v obci neměla úspěchu. Ustaveno v obci bylo " Národní souručenství " do něhož vstoupila veliká většina občanů. Pouze malé procento zůstalo stranou. Lidé tím vlastně demonstrovali proti nadvládě Němců. Odbočka gestapa v Kladně nemilosrdně začala řádit. Honební výbor v obci rozpuštěn a revír zabral jeden z vedoucích gestapáků z Kladna, Dr. Bürger. Jemu za oběť padl zdejší rolník, pan František Faix ml., který byl jmenován jako jeho " hajný ". On to byl a Antonín Hlávka, kteří z celé obce se stali členy hnutí "Vlajka". Ant. Hlávka, který pracoval u fy: Řivnáč a syn ve Velvarech, byl přinucen do " Vlajky " vstoupiti známým štváčem Novým, který tam byl vedoucí silou. Oba však občanům neublížili, takže po této stránce jsme měli v obci pokoj.

V obecní samosprávě nařízeno úřadovat německo – česky. Úřední razítko obce ihned musilo být dvojjazyčné. Obec dostala pak německý název – Gross - Butschin. Ve škole pak němčina se stala povinným, každodenním předmětem. Nejbolestnějším činem bylo, když na jaře 1944 musili opustiti svoje majetky a úplně se vystěhovati z obce: p. Václav Smělý čp. 6, který byl vdovcem, se svým bratrem, generálem zdravot. služby v. v. MUDrem Josefem Smělým. Odstěhovali se do Velvar, do domu p. JUDra Srbka. Paní Albertina Šubrtová, čp. 5, rovněž musila opustit svůj dům a odstěhovati se ku své dceři do Pardubic; rovněž její nájemníci se musili přestěhovat do jiných bytů v obci. Oslavy říšských svátků občané ignorovali a vlajky visely pouze povinně na obecním úřadě. Nikde jinde. Nálada byla mezi lidem velmi špatná a s ironií bylo vyslovováno slovo " Protektorát ". Od září 1939 ihned zavedeny potravinové lístky, které z počátku dostačovaly, protože každý měl ještě zásoby nakoupeny. Během času však příděly potravin byly menší a menší až vyvrcholila bída tak, že lid skutečně odkázaný jen na lístky, trpěl hlad a bídu. Ve zdejší obci, díky vzájemnému porozumění, kdy i malí lidé si drželi alespoň drobný dobytek, netrpěl hladem snad nikdo. Bezzemci pomáhali pracovati rolníkům na poli, začež tito pak jim přenechali "na černo" obilí chlebové i krmné, takže byly výjimeční případy, v kterých domech si nechovali vepře pro domácí porážku.

Když zmínil jsem se již o domácích porážkách vepřů, nutno vyzdvihnouti práci neocenitelnou, kterou pro obec vykonal zvěrolékař z Velvar, p. M.V.Dr. Jonáš Karel, který určoval společně s vedoucím obce mrtvou váhu vepře k samozásobení. Odvod sádla z těchto porážek, který byl povinný a řídil se dle mrtvé váhy vepře, určoval opět p. Dr. Jonáš.

Zemědělci měli paušál a nezemědělci měli vždy poloviční a někdy i jen třetinu skutečné váhy vepře. Při nutných porážkách byla váha určena opět p. dr. Jonášem. Byla tak malá, že zdaleka neodpovídala skutečnosti. Tím jaksi pomohl i zemědělcům, když při normálních porážkách, následkem paušálu, jim pomoci nemohl.

Nacistický šroub pomalu, ale stále víc a více se začal utahovati. Ze zdejších občanů byli zavřeni a čas drženi ve vyšetřovací vazbě: Bém František, čp. 3, Vojtěch Moravec, čp. 77 a Ant. Urban, čp. 81. Všichni 3 pak byli propuštěni. Počátkem roku 1944 při kontrole v obci, která též navštívila p. Josefa Košťála, rolníka a hostinského, čp. 2, nalezla nějaké maso z neohlášené porážky. Byl udán a před německým soudem v Praze odsouzen na 1 rok nucených prací do říše. Trest musel nastoupiti v květnu 1944 do Bayeruthu v Bavorech. Za 10 měsíců, tj. v březnu 1945 se vrátil domů se silně podlomeným zdravím. Musel hned jeti do slánské nemocnice, kde za několik dnů zemřel. Byl převezen domů a pochován ve Velvarech. To byla první oběť přinesená národu. Jeho návratu se nedočkal jeho přítel, p. Josef Melmuka, který zemřel 3. ledna 1945. Kladenský gestapák, dr. Bürger, byl častým hostem v obci, protože zde měl revír. Občané jej ignorovali. Spolky zrušené zde nebyly žádné, naopak, ochotnický spolek "Tyl", který za prvé republiky celou řadu let nehrál, se " probudil " a sehrál několik her. První z nich sehrál na jaře 1940 "Za srdcem". V létě téhož roku sehrál "Moje zlatá holčička ", pak "Kdo nemiloval – nežil" a jednu z nejlepších her doma K. Želenského "U Dušánků ". Poslední hrou za okupace byla Štechova veselohra "Třetí zvonění ", jež byla hrána zde dvakráte a pak opakována ještě v Lešanech. Režii všech her měl Vinš Vladimír. Jedinou nucenou korporací zde bylo "Mladé národní souručenství ", kde museli všichni hoši a děvčata do 26. roku věku choditi "na cvičení". Hochy cvičil Karel Janda ml. a Moravec Václav ml. a děvčata pak Králová Helena a Šubrtová Jarmila. Hochy však toto "cvičení" dlouho netěšilo, dívky byly vytrvalejší. Pak toho ale nechaly též. Po stránce kulturní měla tato mládež činnost v divadle, kde za režie p. Vojtěcha Moravce sehrála nějakou hru.

Židů zde nebylo, takže po této stránce měla obec pokoj. Zakázán byl poslech zahraničního rozhlasu a kdo se provinil, byl zatčen. Syn hospodyně p. Faixe, Jaroslav, byl nejprve u " vládního " vojska a když toto posláno bylo do Itálie, tu ještě s jinými kolegy přešel do Anglie, kde vstoupil do zahraniční armády a bojoval proti Hitlerovi. Po válce se vrátil domů a dnes provozuje živnost hostinskou a řeznickou v Horním Litvínově u Mostu. Nálada občanů byla stále horší a horší a každý byl již těmi poměry otráven a toužebně očekával konec. Jedinou vzpruhou byl poslech zahraničního rozhlasu, přesto, že byl přísně zakázán.

Dne 26. června 1943 přišla "Jobova" zvěst. Aniž by se kdo nadál, přišla poštou zpráva z okresního úřadu v Roudnici n./L., kam naše obec nyní patřila, když kralupský okres byl zrušen, že okresním hejtmanem, Němcem, Drem Pettersem bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo a jmenována správní šestičlenná komise, která měla groteskní složení:

Předseda: Bohumil Rech, hostinský a rolník, č. 15.

Místopředseda: Vinš Vladimír, pošt. úředník, č. 22.

Členové komise: Štrobl Alois, rolník, č. 30.

Mareš Karel, zedník, č. 86.

Pařízek Čeněk, tesař, č. 26.

Beránek Josef, rolník, č. 41.

Pan Bohumil Rech ihned druhého dne jel do Roudnice s lékařským vysvědčením a žádal o zproštění

funkce předsedy. Po dlouhém jednání mu bylo vyhověno. Místopředseda Vinš Vladimír nemohl ihned druhého dne jeti do Roudnice s p. Rechem, byv vázán služebně. Jel tedy až třetí den, druhý to den, kdy tam byl p. Rech. Jel rovněž žádati o zproštění. K jeho údivu mu byl ihned dáván dekret o jmenování předsedou. Ten však jej nepřijal a byl předveden k hejtmanovi. Tam žádal o zproštění, vymluviv se na časné dojíždění do služby do Prahy. Po dlouhém jednání, jemuž byl přítomen oficiál Vlastimil Kavina, který do dnešního dne slouží v Roudnici jako nejlepší znalec samosprávy, konečně hejtman Petters jmenování celé komise zrušil s poukazem, že starosta obce pan František Král musí vésti úřad až do svého zproštění. Tím bylo neštěstí zažehnáno. Ale ne na dlouho. Ustavičné běhání strážmistra Ilicha z Velvar netušilo nic dobrého. Dne 16. září 1943 ve čtvrtek, přišla nová pohroma. Došlo jmenování nové správní komise:

Předseda: Melmuka Josef, rolník, č.10.

Místopředseda a zásobovací a vyživovací referent: Vinš Vladimír, pošt. úředník, č. 22

Členové komise: Beránek Josef, rolník, č. 41.

Bělský Václav, rolník, Malá Bučina, č. 1.

Drobný Karel, rolník, č. 36.

Šubrt Antonín ml., rolník, č. 7.

Ihned druhého dne opět jel předseda, Josef Memluka, který již byl skutečně nemocen, s lékařským vysvědčením do Roudnice se žádostí o zproštění. Bylo mu vyhověno pouze pod podmínkou, že zůstane členem správní komise a jeden z této komise bude předsedou. Hned po něm jel do Roudnice opět místopředseda Vinš se žádostí o zproštění. Byl však hejtmanem vyhozen s poukazem, že jako státní zaměstnanec bude tuto práci dělati, nebo jej nechá ihned zavříti. Opět zde přítomný oficiál Kavina jako dobrý Čech mu domlouvá, že lepší je, když samosprávu v obci budou dělati naši lidé, nežli Němec. S nepořízenou se vrátil domů.

Na pondělí 20. září 1943 byli všichni svoláni do obecní úřadovny, která byla v bytě starosty p. Fr. Krále, k převzetí úřadu. Za okresní úřad byl přítomen oficiál Kavina a účetní tajemník, Ant. Podivínský. Mimo členy komise pozváni ještě: Antonín Zvědínek, rolník, čp. 12, který již dříve byl jmenován místním předsedou Spolku zemědělství a lesnictví a toto dále vedl a p. Karel Rech, jenž měl převzíti obecní pokladnu. Svolání znělo na 9. hodinu dopolední. Všichni se dostavili mimo Vlad. Vinše, který normálně jel ráno do služby do Prahy v předpokladu, že než se vrátí zpět domů, bude úřad předán jinému. Situace vypadala zatím jinak. Když vracel se z nádraží, čekal na něho strážník, Václav Řezáč, že se má hned dostaviti na obecní úřad. Musel tedy jíti. Tam byli všichni ještě přítomni a p. oficiál Kavina mu oznamuje, že mimo funkci náměstka předsedy správní komise, jímž byl zvolen p. Josef Beránek, rolník, čp. 41, také "Velvarák", musí dělati zásobovací, vyživovací a policejní referát. Ten proti tomu protestuje, že je to mnoho práce a že denně ve 4 hodiny musí vstávati. Pan Kavina prohlašuje, že "věc" je již hotová a protokol již napsaný. V protokole stojí, že jak předseda, tak místopředseda je ve své funkci úplně samostatný a jeden na druhém naprosto nezávislý. Tím končilo předání úřadu.

Skutečné předání nastalo až v příštích dnech, neboť nejdříve se musela najít místnost pro obecní úřad, protože žádný doma úřadovat nemůže. Zatím našla se prázdná místnost se síňkou v obecním domě čp. 16, která se později upravila a opravila tak, jak stojí dnes. Zemědělský referát spolu s p. Zvědínkem dělal bratr předsedy, p. Fr. Beránek, železniční zaměstnanec. Správní komisi čekala velká práce. Nejdříve obecní váhu spraviti a vyměniti dříví, pak ihned kapličku a pak obecní úřad a byt strážníka. Byly vysázeny v obci topoly od kovárny k domu čp. 12 a od trafiky podél hostince pana B. Recha, čp. 15. Na správní komisi si občané jistě nemohli naříkati, protože všemožně vycházela vstříc a udělala skutečně vše, co se udělati dalo. Dne 8. listopadu zemřel (1943) p. Leopold Linke, bývalý majitel největší usedlosti v obci, čp. 10. Byla to nejznámější osoba v celé obci. Bez něho by se "nic neudělalo". Byl dlouholetým členem obecního zastupitelstva a členem všech místních spolků. Zbytek svého hospodářství, byv svoboden, prodal r. 1937 p. Josefu Melmukovi.

Povinné dodávky dobytka, obilí atd. se dodávaly vždy, když již to muselo býti. Okresní kontrola byla zde častým hostem. Co kdo nutně nemusel, jistě nedal. Černé porážky vepřů nebyly žádnou zvláštností, o nichž vedoucí obce dobře věděli. Přáli si jen, aby to nikdo neudal. Ty ojedinělé případy, kdy nějaké bezvýznamné udání přišlo, se snadno likvidovaly. Všude koukol mezi pšenicí. Tak i zde se vyskytly případy, kdy chtěli jednotlivci vydělati na lidské bídě a na černém trhu prodati 1 q pšenice za 1000 K, 1 kg sádla za 400 K, vejce za 20 K, 1 l mléka za 15 až 20 K. Bohudíky byli v mizivé menšině a velká většina zemědělců prodala své výrobky za ceny přijatelné, někteří docela za ceny maximální.

Několik občanů bylo totálně nasazeno na stavební práce do Hněvic a na Kladno a někteří docela do říše: Zvědínek František, Drobný Josef, Pařízek Vladimír, Hlávka Ant., Vidim Jaroslav, Glückselig Antonín, Vochomůrka Oldřich, Novák Adolf, Bubeník Jaroslav, který pak byl zavřen v Terezíně. Rodiny uvedených, kteří byli ženatí, byly zajištěny, takže ničím netrpěly.

Roku 1944 přihlásili se Němci též prostřednictvím "Vlajkařů" s "Veřejnou osvětovou službou". Na okrese roudnickém jmenován vlajkař Dr. Kabelka, který ihned jmenoval v jednotlivých obcích místní vedoucí osvětové veřejné služby. Tito měli sloužiti nacistické propagandě. Zdejší správní komisi přišel přípis p. Dra Kabelky, aby navrhla vedoucího veřejné osvětové služby a jeho náměstka. Předseda Beránek nevěda ihned jaké pozadí se za tím skrývá, navrhl za vedoucího, náměstka předsedy správní komise Vlad. Vinše a jeho zástupcem Karla Drobného. Oba bez jejich vědomí. Za týden došlo oběma jmenování od p. Dra Kabelky, k jejich velkému překvapení. Vinš Vlad. jmenování vůbec nepřijal, takže jej předseda musel poslat zpět s návrhem: vedoucí Drobný Karel, zástupce Faix František ml. Obratem pošty došlo těmto písemné jmenování. Za 14 dnů si však p. Drobný teprve řádně uvědomil, co má "na krku" a ihned žádal o zproštění vedoucího. Normální cestou to nešlo, napsáno tedy, že jeho oční choroba, kterou utrpěl v první světové válce se mu zhoršila, že nemůže funkci tuto vykonávati. "Omluvu" tuto vzal p. Dr. Kabelka na vědomí a jmenoval p. Františka Faixe ml. jako úřadujícího zástupce, jímž zůstal až do konce války. Konáno zde několik veřejných přednášek, na nichž vždy povinně bylo asi 20 lidí. Referentem byl velvarský učitel p. Řezáč. Občané si z těchto přednášek dělali jen vtipy. Jmenovaný p. učitel Řezáč byl též ustanoven okresním knihovním dozorcem, proto nám obecní knihovnu řádně "vybílil". Knihy anglických, francouzských a ruských autorů musely být vyřazeny a předány četnické stanici do Velvar. Též knihy některých našich autorů musely býti vyřazeny, jako například skvělé 3 knihy J. Š. Baara, " Paní komisarka ", " Osmačtyřicátníci " a " Lůsy ", v nichž autor tepe německý živel, musely zmizeti.

V prvých měsících roku 1944 přestěhovaly se do obce 3 rodiny Němců – Besarabců. 2 z nich byly v domě p. Smělého, čp. 6, a 1 v domě pí Šubrtové, čp. 5. Celý rok nedělal z nich žádný nic, až na jaře r. 1945 počali všichni s přípravou na polní hospodářství na zabraných polích. Mnoho toho neudělali, neboť začátkem dubna 1945 honem všichni zmizeli. Byli zde déle než rok, ale česky se žádný nenaučil ani slova. Žena a hlavně dcera Němce Jana Krause, který od r. 1941 byl na vojně, chovali se provokativně v obci, přesto, že žena Krause byla rozenou Češkou a dcera její Marie měla jen českou školu. Mladší Květa byla v německém internátě, ale byla povahy mírnější a slušnější než její setra. Proslýchalo se v obci, že ony to byly, jež daly návrh na zřízení správní komise v obci. Návrh na první komisi dokonce měla navrhnouti Krausová, druhou, která musela pak již fungovat, sestavil strážmistr Ilich z Velvar.

Organizaci protiletecké obrany vedl velitel hasičů, Josef Pařízek, čp. 55. V r. 1945, kdy nálety byly velmi časté a jmenovitě na města, přestěhovala též velvarská škola jednu měšťanskou třídu do zdejší obce, na sál p. Recha, kam žáci i z vedlejších obcí musili choditi a kde se vyučovalo. Všichni občané pilně sledovali postup spojeneckých armád a bylo již jasné, že konec se brzy dostaví. Ve velvarském metodistickém kostele se scházel ilegální národní výbor, v jehož dvou schůzích byli přítomni též zdejší občané: Čeněk Pařízek a Vojtěch Selner. Vlad. Vinš, jenž je velmi zaměstnán prací na obecním úřadě, nemohl se schůzí zúčastniti a byl vždy informován o průběhu p. Rudolfem Drobným z Velvar, rodákem z Velké Bučiny. V dubnu 1945 vraceli se již někteří zdejší občané z říše, kam byli totálně nasazeni, protože německá vojska rychle ustupovala. V březnu 1944 složil funkci obecního pokladníka p. Karel Rech pro onemocnění. Pokladnu převzal p. Ant. Zvědínek, jenž jest pokladníkem do dnešního dne.

Po celou dobu války měli každou noc dva občané hlídati v obci. Aby toto nařízení se obešlo, dohodnuto ve schůzi se všemi občany, že hlídku noční bude držeti sám obecní strážník, Václav Řezáč a za odměnu zaplatí každý 5 K měsíčně z každého kmenového listu. Tím zároveň alespoň částečně se zlepšil jeho hubený žold.

V pátek 4. května 1945 z ústního podání dozvěděli jsme se, že na příští den se již připravuje povstání českého lidu a tím již konec války a poroby. Skutečně též v dopoledních hodinách v sobotu 5./5. 1945 zanechala se práce a občané byli v pohotovosti. Začali fungovati národní výbory. V naší obci byli to jako první, kteří po deváté hodině, zanechavše práce, nastoupili ihned hlídky na kopcích a v lese až do odpoledních hodin bez střídání: Jaroslav Vochomůrka, cestář, čp. 32, Ladislav Hrdina, zedník, čp. 11 a jeden host u p. Václava Kettnera, čp. 60, z Prahy, které pak následovali ostatní občané. Fungující okresní národní výbor jmenoval 2 členy z obce do místního národního výboru: Pařízka Čeňka jako předsedu a Vojtěcha Selnera jako jeho zástupce. Sami pak měli si jmenovati ještě další 3 členy, aby výbor byl alespoň pětičlenný. Když přijel poslední vlak z Prahy, odpoledne asi ve 4.30 hod., byli oba uvedení členové revolučního národního výboru ve Velvarech, kde již museli napomenouti jednoho občana zdejší obce, který tam zrovna byl a jenž chtěl ihned svého nájemníka vystěhovat. Vlakem přijel též z Prahy Vlad. Vinš, který chtěl ihned do rukou předsedy revoluč. národního výboru, Čeňka Pařízka, předati obecní referáty, jež právě zastával. Bylo mu předsedou řečeno, aby zatím funkci podržel, že jej bývalého předsedu správní komise Josefa Beránka a zemědělského referenta, Antonína Zvědínka, s nimiž byl po celou dobu okupace spojen, jmenuje do revolučního národního výboru. Večer však bylo rozhodnuto jinak. Místo pana Vlad. Vinše byl jmenován do revoluč. národ. výboru pan Josef Souček. Předseda Č. Pařízek na dotaz Vlad. Vinše, proč se tak stalo, odpověděl, že si to přál člen okres. národ. výboru, Antonín Ctibor. Vlad. Vinšovi uloženo, že musí své referáty v obci zastávati dále. Celou noc pak občané drželi hlídky.V neděli 6. května přesto, že pršelo, celý vůz p. Zvědínka mužů jelo do Velvar stavěti na silnicích barikády. Odpoledne, když přestalo již pršeti, drželi muži opět hlídky bez přerušení stále.

Mimo rodinu Jana Krause a jeho zetě, opět Němce, neměli jsme v obci žádných německých rodin.

Tato rodina byla pak isolována od ostatních občanů.

Ve středu, 9. května, po 7. hodině ranní zpozorovalo několik občanů, že na státní silnici, tam kde vyjíždí vlak na silnici, stojí vojenské německé auto a u něho stojí stráž německý voják. Když přiblížili se občané asi na 150 m, začal voják ihned stříleti a jen velkou náhodou žádného nezasáhl. Naši ihned, jsouce bez zbraní, se vrátili. Kolem půl osmé hodiny od ješínské silnice bylo viděti první motorizované oddíly "rudé armády", která jela směrem ku Praze. Tu si každý již oddychl a byl rád, že přes 6 roků německé okupace je již konec. Občané, všichni bez rozdílu, stáli podle silnice a nadšeně zdravili ruské vojáky, jedoucí do Prahy, kteří pozdravy opětovali. Trvalo to hezkou dobu, než jelo poslední auto a pak za asistence členů M.N.V. Velvary, vyloženo bylo auto, stojící na silnici. Jako při ničem, tak i nyní nechybělo hodně vychytralců a prospěchářů, kteří se chtěli obohatiti na úkor rodivší se nové republiky. Ještě dopoledne dostala obec zbraně, takže ihned konány hlídky v obci, v polích a v lese, kde ihned zatčeno několik Němců a předáno do Velvar. Polní telefon, který byl ihned zaveden, usnadňoval práci. Zbraň odebrána pouze Frant. Faixovi ml. (lovecká puška) a dána do úschovy hajnému, p. Císařovskému v lese. Vykonána též prohlídka v bytě Němce, Jana Krause, č. 84. Totéž se opakovalo i ve čtvrtek 10. a v pátek 11. května. Asi před půl noci přijelo do obce ruské vojsko a převzalo ihned hlídky místo občanů. Velitelství mělo v domě čp. 12, p. Zvědínka. Dlouho se přímo v obci nezdrželo a svůj stan rozložilo ve velvarském lese, kde po strategické stránce mělo lepší pozici. Svoje koně napájeli buď v obci, nebo jezdili do Nelahozevsi do Vltavy.

Při příchodu " Rudé armády ", dne 9. května 1945, jelo též několik mladíků s vojáky na sever. Mezi nimi byl i Václav Šenfeld ml. z Malé Bučiny, čp. 7, ženatý a otec dítka, který leže na blatníku auta byl za Roudnicí n./L. sražen protijedoucím autem. Byl převezen do roudnické nemocnice, kde druhého dne zemřel. Byl převezen do Velvar a tam též dne 13. května 1945 (v neděli) pochován. Byla to druhá oběť života, položená za osvobození národa.

Ihned 15. května, v úterý přišel rozkaz z Okres. nár. výboru v Roudnici, že dosavadní obecní referenti musí zastávati svoje referáty až do zvolení nového místního národního výboru. Rozšířen byl revoluční národní výbor z 5 na 9 členů a sice: Král Frant., čp. 31, Hrdoušek Miroslav, čp. 59. Řezáč Josef, čp. 42, Sekera Bohumil, čp. 76, stali se dalšími členy. Z nařízení vlády, které do obce přišlo, byly zrušeny všechny ostatní politické strany a schváleny jen 4 strany:

Komunistická strana Československa.

Čsl. strana národně socialistická.

Čsl. sociální demokracie.

Čsl. strana lidová.

V naší obci byla ustavena jako první politická strana – strana komunistická. Předsedou zvolen p. Čeněk Pařízek, tesař čp. 26. Rudá armáda konala v sále p. Recha několik zábavných večerů, k nimž zvala místní občany. Tlumočníka dělal p. Robert Čermák, pokrývač, čp. 23. Poměr mezi armádou a občany byl srdečný. Asi za 3 týdny svého pobytu se armáda s obcí rozloučila, když před tím uspořádala v lese koncert. Za svého pobytu zde nebyli příslušníci armády skoupí a ze své válečné kořisti hodně rozdali, takže hodně občanů a hlavně občanek dlouho bude choditi jak v šatech, tak i v botech, z materiálu od nich.

Ve čtvrtek, 31. května 1945 odešla z obce rodina Němce Jana Krause a vzala si s sebou, co unesla. Ostatní zůstalo zde, včetně nábytku a komise: Pařízek Čeněk, Souček Jos., Hrdoušek M. a Sekera B. provedla odpoledne soupis v domku všeho, co tam zůstalo. V pátek 1. června M.N.V. ve své schůzi se usnesl, že v sobotu, 2. června večer, v sále p. Recha bude provedena řádná volba nového, 12ti členného místního národního výboru. Kandidátka postavena nebude, volba bude provedena návrhy z pléna. V sobotu 2. června se skutečně též občané sešli v sále p. Recha. Schůzi zahájil předseda Čeněk Pařízek a uvítal přítomného člena O.N.V., Antonína Ctibora z Černuce. Když mělo k samé již volbě dojíti, prohlásil p. Ctibor, že byla sestavena kandidátka a o každém jednotlivci bude hlasováno. Proti tomu se postavil místní občan František Beránek, železniční zaměstnanec, čp. 27 a žádal, aby se volilo tak, jak se včera místní národní výbor usnesl, totiž z plena, aby se jeden člen po druhém navrhoval, a ne aby byla kandidátka navržena celá. Proti tomu se postavil opět p. Ctibor a došlo k velmi prudké kontroverzi mezi těmito dvěma. Když pak jeden zedník se chtěl na p. Beránka, který má jen jednu ruku, vrhnouti, bylo mu v tom zabráněno a občané ihned opouštěli sál, aniž by čekali na výsledek. Pan Ctibor pak šel až k p. Beránkovi a řekl, že se postará, aby byl hned zatčen pro pobuřování. Tím schůze byla ukončena s výsledkem negativním.

Hned v neděli, 3. června, p. Ctibor svoji hrozbu splnil a p. Fr. Beránka skutečně dal zavříti. Zavřen byl až do úterý, 5. června, do večera, kdy po výslechu byl propuštěn na svobodu. Po tomto činu žádal p. Fr. Beránek, aby byl služebně přeložen ze stanice Kralupy do Mostu, což se též brzy stalo. Volba nového místního národního výboru byla opět svolána na pondělí 18. června do sálu p. Recha. Přítomen byl náměstek předsedy O.N.V. v Roudnici n./L., p. Pokorný. Občané sešli se již v menším počtu než na schůzi první. Voleno bylo skutečně z pléna a zvolen tento 12 ti členný národní výbor:

Pařízek Čeněk, tesař…………………………………………………………………………….čp. 26.

Pařízek Josef, zámečník………………………………………………………………………...čp. 55.

Pařízek Vladimír, tesař………………………………………………………………………….čp. 26.

Souček Josef, vrátný……………………………………………………………………………čp. 87.

Drobný Antonín, holič………………………………………………………………………….čp. 67.

Moravec Václav st., zedník……………………………………………………………………..čp. 69.

Moravec Václav ml., zedník……………………………………………………………………čp. 69.

Drobný Josef, typograf…………………………………………………………………………čp. 36.

Hrdoušek Miroslav st., zámečník………………………………………………………………čp. 59.

Sekera Bohumil, okres. cestář………………………………………………………………….čp. 76.

Kotas Jaroslav, rolník……………………………………………………………………………čp. 4.

Král František, rolník…………………………………………………………………………...čp. 31.

Na místo p. Moravce V. st., který funkci nepřijal, zvolen p. Karel Rech, úředník, čp. 15. Hned druhého dne se sešel nový národní výbor u Rechů, kde dlouho přes půl noc volil ze svého středu nového předsedu, náměstka, radu a komise. Když žádný nechtěl přijmouti funkci předsedy, došlo konečně na p. Josefa Pařízka, který funkci přijal. Místopředsedou zvolen p. Frant. Král, členy rady: Kotas Jaroslav a Drobný Antonín. Předsedy jednotlivých komisí:

Zemědělské……………………………………………………………………………..Král František

Zásobovací a vyživovací…………………………………………………………Moravec Václav ml.

Finanční………………………………………………………………………………Sekera Bohumil

Sociální, zdravotní, kulturní a bytové……………………………………………………Souček Josef

Stavební………………………………………………………………………………...Pařízek Čeněk

Pokladník obce, nečlen nár. výboru, Zvědínek Ant., rovněž bezpečnostní referent Karel Hrdina není členem místního národního výboru.

V měsíci červnu 1945 opět obnoven sportovní klub Velká Bučina. Předsedou jeho zvolen Vinš Vladimír, jednatelem Beránek František, pokladníkem Král Josef. Potíže byly s výstrojí mužstev. Pan Svoboda Ant. přivezl z pohraničí 11 kusů trenýrek a žádal za každý kus 6 vajec, že prý " je musí dát jednomu člověku z Kralup " od něhož prý je má. Nebylo mu uvěřeno a dostal za každý kus 4 vejce. Nový výbor sport. klubu se však nelíbil p. předsedovi M.N.V., Jos. Pařízkovi a proto zpracoval svojí výřečností několik hráčů, aby svolali novou schůzi bez vedoucích klubu a zvolil nový výbor. To se též stalo v červenci 1945 a zvolen za předsedu klubu Pařízek Jos., sekretářem Svoboda Antonín a pokladníkem Jos. Souček.

8. července, tj. v neděli dopoledne byl vystěhován nábytek a věci po Němci, Janu Krausovi do stáje p. Smělého čp. 6 a ještě před polednem stěhován do tohoto domku čp. 84 p. Václav Vochomůrka, zedník, který dosud bydlel v domku čp. 28. Do tohoto domku nastěhování pak všichni Němci, kteří byli do obce přiděleni na práci místním zemědělcům. Několik zdejších rodin se pak začalo stěhovati do pohraničí. Nejdříve všichni evakuovaní se vraceli zpět a sice Jindřich Josef, Glückselig Antonín, Nekola Ferdinand, dále odešli do pohraničí rodiny Selnera Vojtěcha, Kettnera Václava, Rychtaříka Antonína, Macala Václava, Mareše Josefa, Doksanského Jana, Poláka Karla, Sulana Rudolfa a Böhma Karla.

V sobotu, 14. čevence 1945 obnovena opět v obci čsl. strana národně socialistická. Důvěrníkem zvolen Hrdoušek Miroslav. Učiněno udání podle retribučního malého dekretu na pana Fr. Faixe a A. Hlávku pro členství ve " Vlajce ". Pan Fr. Linke udal Vlad. Vinše, svého švagra, když mu dal v r. 1942 výpověď z bytu a ten nemohl najíti byt, žádal Okres. úřad o příděl bytu. Bývalí spolupracovníci p. Součka z Kralup, kde tento byl počátkem okupace vrátným, podali udání na něho pro udávání a asociální jednání. Pan Kubaň z Malé Bučiny podal udání na p. Jos. Pudila z M. Bučiny pro udání za okupace. Tyto případy předběžně vyslýchá zvláštní komise při M.N.V., jíž předsedá předseda M.N.V. Jos. Pařízek, jenž nevynikal nestranností. Brzy však činnost této komise skončila. Protože 2 členové M.N.V. Václav Moravec ml. a Josef Drobný měli nastoupiti 1. října vojenskou prezenční službu, rezignují na členství v M.N.V. Byli za ně zvoleni dne 14. září Jaroslav Vochomůrka a Vladimír Vinš. To těžce nesl předseda Jos. Pařízek, jemuž ani jeden ani druhý nebyl sympatický. Nečekal na rozhodnutí M.N.V. a obsadil zásobovací referát nečlenem výboru Antonínem Svobodou. Když pak v důsledku zvolení Vlad. Vinše členem M.N.V. rezignuje na členství M.N.V. p. Josef Souček, povolává za něho konečně p. předseda Ant. Svobodu.

V listopadu dochází ku hlášení všech vkladů, jež jsou ihned vázány a nastává výměna nových peněz. Každý obdržel na osobu za výměnu nových 500 Kčs. Ostatní peníze byly dány jako vázaný vklad. S těmito 500 Kčs každý začínal nový život.

Pan Linke Fr. žádá přípisem, aby nebyl členem M.N.V. jeho bývalý nájemník a švagr, Vinš Vl. Věc projednána ve schůzi M.N.V. za přítomnosti veřejnosti a místopředsedů O.N.V. z Kralup, B. Hofmana a V. Růžičky. Hlavní osoba se nedostavila, p. Linke Fr. Konstatováno, že udání je rázu čistě osobního a nemá s národní ctí a samosprávou nic společného. Oba místopředsedové okresu doporučují, aby každý občan zanechal osobní msty a snažil se ku druhému býti objektivní. Po krátkém působení v Kunraticích u Cvikova vrací se s rodinou do obce pan Jan Doksanský. V obci pokračováno v elektrizaci, jež byla započata již za okupace. Na Vánoce instalován místní rozhlas. Hlavní amplion byl umístěn na střeše sálu p. B. Recha. Uhražen měl býti dobrovolnou sbírkou pro obci, která zdaleka však tento obnos nevynesla. Ostatní bude platit obec.

Při domácích porážkách vepřů, jichž váhu určuje předseda M.N.V. si občané stěžují, že nejedná nestraně a vůbec je konstatováno, že zvolení jeho předsedou M.N.V., se stalo omylem, neboť jeho osobní zaujatost a nesnášenlivost projevuje se stále. Jako doklad je schůze M.N.V. za přítomnosti veřejnosti dne 26. února 1946, kde byl hrubě napaden jeden člen M.N.V. občanem a ctitelem p. předsedy, takže raději ze schůze odešel a více se v M.N.V. neukázal.

V měsíci dubnu odchází z obce a zároveň z M.N.V. zásobovací referent Antonín Svoboda do Kryr u Podbořan. Jeho nástupcem se stává Beránková Jiřina. Zdejší sportovní klub, který již dříve byl změnil předsedu Jos. Pařízka za Ant. Zvědínka pomalu se rozvíjí a usnesl se opět hráti soutěž mistrovskou. Usnesl se, že požádá býv. sekretáře Vlad. Vinše, aby opět ujal se fukce a pracoval pro tento klub, neboť poznal, že jak bývalý předseda, tak i sekretář mají jiné zájmy. Tím ujímá se vedení klubu opět bývalá dvojice z dob prvé republiky, Zvědínek – Vinš.

Na 26. květen 46 jsou vypsány volby do Ústavodárného národního shromáždění. Předvolební horečka zmocňuje se všech stran. Při prvém výročí povstání čsl. lidu, dne 5. května 1946, kdy shromáždili se občané u kapličky a pak u zapálené hranice za Bärtlovic, kde promluvil p. předseda M.N.V. Josef Pařízek, oznámil, že brzy z obce již odejde pryč. Většina přijala tuto jeho zprávu s uspokojením a s nadějí, že snad jeho odchodem bude v obci již pokoj. Dne 26. května 1946 provedeny volby do Ústavodárného národního shromáždění a podle výsledku též obsazeny mandáty v M.N.V.

Komunistická strana Československa získala 5 mandátů a obsadila je takto:

Pařízek Čeněk, tesař, čp. 26.

Moravec Václav, st., zedník, čp. 69.

Drobný Antonín, zaměst. O.N.V., čp. 67.

Vidim Jaroslav, zaměst. Č.S.D., čp. 68.

Beránková Jiřina, úřednice, čp. 13.

Čsl. strana nár. socialistická získala 4 mandáty:

Vinš Vladimír, pošt. úředník, čp. 40.

Hrdoušek Miroslav, zámečník, čp. 59.

Kotas Jaroslav, rolník, čp. 4.

Böhm Rudolf, rolník, čp. 49.

Čsl. strana lidová získala 3 mandáty:

Král František, rolník, čp. 31.

Zvědínek Antonín, rolník, čp. 12.

Melmuka Vladimír, rolník, čp. 10.

Čsl. sociální demokracie vyšla bez mandátu, neboť získala při volbách jen 7 hlasů.

Dne 28. května odešel z obce předseda M.N.V. Josef Pařízek a úřad předal místopředsedovi B. Sekerovi, který jej vedl do 6./7. 1946, kdy byl ustaven nový národní výbor. Jaké věci po něm zůstaly, svědčí obecní protokoly.

Nový místní národní výbor byl zvolen takto:

Předseda: Vidim Jaroslav (K.S.Č.)

Náměstek: Hrdoušek Miroslav (Nár. soc.)

Člen rady: Král František (lid.); Moravec Václav st. (K.S.Č.)

Předsedové komisí:

Zemědělské: Král Frant. (lid.)

Zásobovací: Böhm Rudolf (nár. soc.)

Finanční: Vinš Vladimír (nár. soc.)

Zdravotní, bytová a sociální: Drobný Antonín (K.S.Č.)

Stavební: Vidim Jaroslav (K.S.Č.)

Bezpečnostní: Böhm Rudolf (nár. soc.)

Kulturní referent a důvěrník soc. pomoci: Vinš Vladimír (nár. soc.)

Trestní senát – obecní rada.

Pokladník: Zvědínek Antonín (lid.)

Obecní kroniku povede dále Vinš Vladimír.

Nový M.N.V. vytkl si za úkol, že povede:

Úplné dokončení elektrizace obce.

Telefonní přípojku.

Elektrickou přípojku na Malou Bučinu.

Zřízení obecního rybníku před čp. 7.

Vysázení ovocného stromoví.

Jelikož odchodem několika rodin do pohraničí, a hlavně odchodem svobodné čeledě ze zemědělství, nastal v obci citelný nedostatek pracovních sil, tyto byly nahrazeny jednak přidělenými Němci, dále pak výpomocí všech občanů při jejich dovolených. Němečtí příslušníci však jeden po druhém byli odvoláni a naši zemědělci zůstali na svých usedlostech sami. Jen s vypětím všech sil tento nedostatek pracovních sil přemáhali. V r. 1946 byla provedena též očista udaných občanů podle retribučního dekretu takto:

Vinš Vladimír, byl zproštěn viny úplně a jeho udání vzato jako akt osobní msty.

Faix Frant. ml. potrestán pokutou 5 000 Kčs.

Pudil Josef, potrestán pokutou 5 000 Kčs.

Souček Josef, byl viny zproštěn.

Hlávka Antonín ještě před výslechem zemřel.

Oslavu 28. října provedla obec jednotně projevem u kapličky a pak zapálením hranice za domem pí. Bärtlové. Koncem roku uskutečněn jeden z úkolů, které si M.N.V. uložil, a sice zavedení telefonní přípojky. S lepšícími se celostátními poměry zakončen rok 1946 a hodně slibováno od uskutečnění dvouletého plánu, který začíná 1. ledna 1947. V tomto roce dokončena definitivně elektrizace obce a provedeno konečné vyúčtování. Aby M.N.V. dokázal, že chce jednotně pracovati, usnesl se, že bude pořádati ples 1. února 1947 a chce, aby se jej zúčastnili všichni občané bez rozdílu stavu a politické příslušnosti. To se též stalo v určený den skutkem a nebylo jedné rodiny v obci, jež by nebyla zastoupena. Též i jarní vysazování obecních ovocných stromů ukázalo, že občané jdou společně na vybudování obce, Přicházel-li nesvár mezi občany, jsem toho názoru, že jeho zrození a popud k němu vznikl mimo obec.

Sportovní klub Velká Bučina, který v podzimní sezoně začal s mistrovskou soutěží, dobře si stojí a hraje nyní jarní kolo. Hrají v něm hráči: Mareš Karel, Eger Václav, Koudelka Karel, Drobný Jaroslav Pařízek Vladimír, Hrdoušek Miroslav, Moravec Václav, Moravec Miroslav, Vochomůrka Jaroslav, Doksanský Jiří, Řezáč Vratislav, Hájek Jiří, Vochomůrka Oldřich, Vlach Václav (z Olovnic), Košťál Josef, později pak Vinš Vladimír ml. Předsedou klubu je p. Antonín Zvědínek, čp. 12, sekretářem Vinš Vlad. a pokladníkem Josef Král, čp. 34. Ochotnický spolek Tyl stále ještě svoji činnost nezahájil, ale připravuje se již. Velitelem hasičského sboru po odchodu Jos. Pařízka zvolen Jaroslav Vochomůrka, cestář, čp. 32. V dubnu dochází k přestěhování obecní knihovny do domu pí. Marie Sukové, čp. 39 a místnost obecní knihovny přidělena Svazu české mládeže jako klubovna. Elektrický transformátor, který byl postaven provizorně dřevěný pod topoly, musí býti postaven zděný, a sice za domem pí. Bärtové, čp. 70, aby mohla býti též zapojena Malá Bučina. Započato již s přípravou materiálu. V jarních měsících nařízeno vládou, že každý občan mající majetek ať již movitý nebo nemovitý, a hlavně vázaný vklad, musí učiniti přiznání k dávce majetku a přírůstku na majetku na předepsaných k tomu tiskopisech. Bylo to hodně vzrušení v obci, neboť lhůta k podání nebyla dlouhá. "Písmáci" měli hodně práce, neboť tiskopisům jen málo lidí rozumělo. Ale i tato práce se šťastně odbyla. V zemědělství je stále citelný nedostatek pracovních sil, protože všichni Němci jsou již dávno z obce pryč a je zde jedna rodina maďarská u p. Faixe. Ostatní zemědělci musí se spolehnout v prvé řadě na sebe a místní občany.

Abnormální veliké mrazy, které nebyly od roku 1928, zanechaly mnoho škody na našem stromoví, neboť velká většina, hlavně švestek, pomrzla a musí býti vykopána. Též abnormální sucho, které již nese následky, nemá pamětníka. Jako obec, tak i soukromí majitelé, kácí stromy a připravují se k sázení nových. Úroda ve žních je již velmi slabá, sláma skoro žádná. Zemědělci se zbavují hodně dobytka, jelikož by ho neuživili. Se sklizní brambor je to katastrofální. Mnozí občané nesklidili ani semeno, a ještě jen malé kuličky, které nechce ani dobytek. S velkými obavami hledí všichni vstříc příští zimě. Ještě před žněmi započato s pracemi na transformátoru na pozemku p. Karla Mareše za čp. 70. Každý občan vyzván, aby odpracoval jistý počet hodin zdarma, zedníci mimo svoji pracovní dobu budou stavět, též zdarma a zemědělci dají potřebné potahy k dovozu materiálu, též zdarma. Obec zaplatí tedy jen materiál.

Ochotnický spolek Tyl konečně sehrál v sobotu 18. a v neděli 19. října 1947 divadelní hru od P. M. Malocha: "Černé oči – proč pláčete?". Režii měl opět Vlad. Vinš. Hráli: Vinš Vlad. st., Vaňková Růžena, Moravec Václav ml., Janda Karel ml., Drobný Josef, Plzáková Věra a Věra Lineková. Napovídal Vinš Vladimír ml., maskoval Karel Janda ml. Hra měla úspěch a obě hry byly četně navštíveny. V prvém týdnu pak konal "Tyl" Mikulášský večer s programem a rozdáváním dárků.

Začátkem srpna byly ukradeny na M.N.V. potravinové lístky, které měla ukrásti Jiřině Beránkové cikánka. Kriminální úřadovna v Kralupech, která věc vyšetřovala, zatím nezjistila ničeho. Do konce roku byl konečně transformátor dokončen a předán elektrárně k montáži. Navázáno opět jednání s městem Velvary o odprodej, resp. výměnu pozemku ku zřízení obecního rybníka na pozemku čp. 7. Protože, jak již uvedeno, abnormální sucho katastrofálně působilo hlavně na zemědělce, neboť výsledek celoroční práce nebyl žádný, rozhodnuto vládou republiky československé, že bude zemědělcům poskytnuta podpora. Rovněž v naší obci zemědělci dostali podporu, kterou rozdělila zvláštní komise. A jako při všem, co dělají lidé, je nespokojenost, byl i při tomto rozdělení. Dosti zlé krve nadělalo toto rozdělení, neboť se touto věcí musel zabývati i místní národní výbor, kde otázka tato byla ventilována. Tak skončil 1. rok dvouletky, v němž bylo vykonáno jistě dosti.

Leden 1948 přináší valné hromady místních korporací; Svaz české mládeže zvolil za předsedu Františka Bubeníka, čp. 88, jednatelkou Hanu Čermákovou, čp. 23. Sportovní klub zvolil předsedou opět Ant. Zvědínka, čp. 12, sekretářem Vlad. Vinše, čp. 40, který však funkci nepřijímá a pak zvolen tedy Josef Drobný, čp. 36, který funkci přijal. Spolek divadelních ochotníků rovněž v lednové valné hromadě zvolil Frant. Lineka ředitelem, ten však funkci nepřijal a zvolen proto ředitelem Jaroslav Kotas st., jenž funkci přijal. Jednatelem zvolen Janda Karel ml., režisérem Vinš Vladimír. Ochotnický spolek Tyl utrpěl těžkou ztrátu náhlým úmrtím jednoho ze svých nejvěrnějších a nejobětavějších členů, pana Františka Jandy, tesaře, čp. 47, který byl raněn mrtvicí dne 12. února 1948, když byl ještě celý den pracoval. Byl stár 49 roků. 15. února, v neděli, doprovodili jsme jej všichni na poslední cestě. Jeho láskou bylo divadlo, jemuž se též věnoval, zrovna jako p. Josef Plecitý, který zemřel o rok dříve. Oběma skutečným ochotníkům bude věnována stálá vzpomínka. Sotva, že jsme pochovali Fr. Jandu po jeho náhlém skonu, došla nás za 2 dny druhá hrozná zpráva, že toutéž smrtí, tj. mrtvicí zemřel 17. února po svém příchodu ze zaměstnání p. Josef Řezáč, sedlář, v Č.K.D. v Praze, kam dojížděl 26 roků denně. Byl stár necelých 46 roků a zanechal zde vdovu a 20 roků starého syna. Pohřeb měl v sobotu, 21. února 1948 ze sokolovny ve Velvarech na tamní hřbitov. Přes velmi silný mráz velká účast svědčila o jeho oblibě.

Celostátní politické události, které se odehrály od 20. do 25. února 1948, měly vliv i na poměry v obci. Přijetím demise členů vlády stran nár. socialistické, lidové a slovenských demokratů a některých členů strany soc. demokracie dne 25. února 1948, rozpuštěny ve volebním kraji Kladno, kam obec naše spadá, organizace stran nár. soc. a lidové. V obci ustaven akční výbor. Ještě před ustavením akčního výboru rezignoval na členství v M.N.V. a všech komisích Vinš Vladimír, rovněž rezignoval Miroslav Hrdoušek. Písemnou rezignaci na režiséra ochotnického spolku Tyl zaslal řediteli p. Jaroslavu Kotasovi též Vinš Vlad. Tím přestal vůbec pracovati ve veřejném životě v obci. Novými členy M.N.V. stali se: Václav Eger, železniční zřízenec, čp. 55 a Josef Moravec, rolník, čp. 13. Za Jiřinu Beránkovou, která již dříve rezignovala na členství v M.N.V., nastoupil Vaněk František, zedník, čp. 8.

Místní akční výbor složen takto:

Předseda: Drobný Jaroslav (K.S.Č.)

Místopředseda: Šubrt Antonín ml. (lid.)

Jednatel: Popovič Alexandr (S.Č.M.)

Členové: Šimral Jos. (K.S.Č.), Vochomůrka Jaroslav (Hasičský sbor), Mareš Václav (lid.), Bém Frant. a Štrobl Alois(J.S.Č.Z.), Bubeník František (S.Č.M.), Moravec Václav ml. za Ú.R.O.

Místní akční výbor prostudoval práci místních korporací a M.N.V. a nebyl nucen mnoho zakračovat, protože žádné případy, příčící se novému režimu, zde nebyly. Musel hodně krotit rozpálené hlavy, které špatně chápaly nové poměry a musel je poučiti, co mohou a co nemohou dělati. V této věci vynikaly hlavně některé ženy, které si chtěly vyříditi své osobní věci. V měsíci dubnu, kdy se projevovaly ještě následky sucha, musely býti stromky zalévány. Na hasičské zbrojnici, která měla rovnou střechu z betonových desek a kam též stále zatékalo, provedena nástavba a jednostranná střecha s normální dřevěnou vazbou a krytinou.

Zájem o hasičství však upadá. Velitel všemožně se snažil svolati mužstvo ku cvičení, ale marně. Přišli vždy jen 3 neb 4 muži a ostatní věc ignorovali. Nebylo tedy divu, že sám pak znechucen rezignoval, ale rezignace přijata nebyla až do valné hromady. 7. června 1948 rezignuje ze zdrav. důvodů prezident republiky, dr. Eduard Beneš, což přijali občané s velkým pohnutím. Volbou zvolen nynější prezident, Klement Gottwald. Zdá se, že poměry se začínají uklidňovati i v obci. Velmi dobrá úroda nahradila zemědělcům loňské sucho. Pracovní síly v zemědělství jsou stále velkou bolestí. Občané z jiných oborů ve svých dovolených o žních pomáhají sklidit úrodu, která se šťastně dostala domů a vymlátila. Přichází podzim a opět truchlivá zpráva pro celý národ, když 3. září 1948 zemřel druhý prezident československé republiky, Dr. Edvard Beneš. Obrovská účast na jeho pohřbu v Praze, kde bylo i dosti zdejších občanů, svědčilo o lásce celého národa.

Za poslední léta nastalo hodně změn v majitelích domů v obci.

Novými majiteli domů jsou:

Čp. 9. Zelenka František

Čp. 10. Melmuka Vladimír

Čp. 17/43 Koubek Václav

Čp. 24. Doksanský Jan

Čp. 25. Vinš Vladimír

Čp. 29. Sabov Pavel

Čp. 30. Král Josef

Čp. 33. Drobný Jaroslav

Čp. 34. Zelenka Karel

Čp. 40. Dlabíková Marie

Čp. 50. Mareš Karel (zedník)

Čp. 55. Sekera Horymír

Čp. 60. Mrázek Bohumil

Čp. 65. Skalová Růžena

Čp. 66. Plzáková Antonie

Čp. 67. Drobná Emilie

Čp. 68. Vidim Jaroslav

Čp. 71. Vochomůrka Oldřich

Čp. 72. Novák Josef

Čp. 73. Polák Karel

Čp. 74. Hájková Alžběta

Čp. 77. Moravcová Štěpánka

Čp. 80. Císařovský Jaroslav

Od té doby byly přistaveny další domy a zde jejich majitelé:

Čp. 81. Urban Antonín

Čp. 82. Černá Barbora z Velvar

Čp. 83. Černá Barbora z Velvar

Čp. 84. Černá Barbora z Velvar

Čp. 85. Vochomůrka Karel

Čp. 86. Mareš Karel

Čp. 87. Souček Josef

Čp. 88. Bubeník Josef

Čp. 89. Vochomůrka Antonín

Nynější majitelé domů na Malé Bučině:

Čp. 1. Bělský Václav

Čp. 2. Pudilová Anna

Čp. 3. Motyčková Marie

Čp. 4. rozbořeno

Čp. 5. Jonáš Zdeněk

Čp. 6. Čermák Václav

Čp. 7. Šenfeld Václav

Výročí 28. října oslavilo občanstvo jednotně a to ve Velvarech, kde se zúčastnilo průvodu i projevu na náměstí. Veškerá tělovýchova byla sjednocena a jediným představitelem jest Sokol. Protože v obci nestává tělocvičná jednota Sokol, musel zdejší sportovní klub přihlásiti se k jednotě Velvary, jako odbor. Bylo z toho hodně mrzutostí, neboť několik horlivců z Velvar začalo " vylučovat " členy Sokola, v jednom případě dokonce " vyloučili " i člověka, který ani členem nebyl. Bylo vidět, že zde hraje hlavní roli jen osobní věc, bez ohledu na to, je-li to správné či nikoliv. Proto pomýšlí se založit jednotu Sokol zde, ve Velké Bučině, abychom nebyli již podřízeni jednotě velvarské, která vylučováním přestala cvičiti. Suché počasí umožnilo skliditi z polí všechnu řepu i krmnou mrkev i těm opozdilcům, kteří, nemajíce svých sil, musili čekat, až měli druzí hotovo. S orbou a setím ozimů již započato, přestože půda je vyschlá a tvrdá. Poslední déšť byl totiž 23. srpna 1948. Blíží se konec dvouletky a tu nutno si zrekapitulovati program, jak byl vytčen a jak splněn.

Splněno bylo:

Úplné dokončení elektrizace obce.

Telefonní přípojka.

Vysázení obecného stromoví – ovocného.

Zbývá tedy:

Elektrická přípojka na Malou Bučinu.

Zřízení obecního rybníka před čp. 7.

Obě dvě věci však se blíží ku svému uskutečnění. Sloupy vedení elektrického proudu na Malou Bučinu jsou již na zastávce Velká Bučina, jež budou po novém roce rozvezeny a brigádně zasazeny. S pozemkem č. kat. 53, o který se obec s městem Velvary tolik najednala, je již konečně sjednána dohoda – výměnou. Jakmile budou zemědělci míti času, počne se s vyvážením. Vidno tedy, že je zájem, aby obec byla na výši a plánované investice uskutečněny, některé na 100%, poslední dvě dle daných možností. Než uzavřeme definitivně dvouletý plán, chci ještě uvésti ceny životních potřeb, alespoň těch nejdůležitějších:

1 kg mouky – 6 a 7 Kčs

1 kg chleba – 5 Kčs

1 kg cukru – 15.60 Kčs

1 kg masa hověz. - 42. Kčs

1 kg masa vepřového – 60 Kčs

1 kg sádla (maxm.) - 100 Kčs

1 kg másla (maxm.) - 80 Kčs

1 kg mléka (maxm.) - 6 Kčs

1 vejce (maxm.) - 3.10 Kčs

Boty mužské pracovní na poukaz – 280 Kčs

Boty mužské vycházkové na poukaz – 390 Kčs

Pánský oblek vycházkový – 1.860 Kčs

Pánský oblek pracovní – 290 Kčs

1 košile pánská na poukaz neb body – 400 Kčs

1 spodky pánské na body – 220 Kčs

1q uhlí černého – 92 Kčs

1q uhlí hnědého – 58 Kčs

1q palivového dřeva na příděl – 105 Kčs

Uvedl jsem pouze těch několik nezbytných věcí, jež člověk denně potřebuje k svému životu a vzal jsem průměr tak, jak sám jsem věci platil. Možná, že někomu se podařilo koupiti levněji, jiný třeba platil více. Končím tím rok 1948, který byl pro náš národ opravdu historický a přeji naší obci, aby vzkvétala a zařadila se mezi první v okrese. Občanům pak, aby odložili osobní nepřátelství a snažili se jeden druhého pochopit a ten život zdejší, jenž jest skutečně jenom poutí, si zbytečně neztěžovali, ale naopak zpříjemnili

Rok 1949.

Ukončením dvouletého plánu 31./12. 1948, rozhodla vláda Č.S.R. provádění pětiletého plánu, jenž započne 1. lednem 1949 a skončí 31./12. 1953. I naše obec se zapojila do tohoto plánu a to několika závazky:

Dokončení všech prací, jež nebylo možno splniti ve 2 LP. a sice: Elektrizaci Malé Bučiny a zřízení obecního rybníka proti domu čp. 7.

Zalesnění několika neproduktivních pozemků.

Zřízení sportovního hřiště v tak zvané "Višňovce".

Prvou věcí ve zdejší obci bylo osamostatnění zdejších sportovců tím, že dne 16. ledna 1949 založena byla zde " Tělocvičná jednota Sokol " jejímž starostou zvolen Josef Žamboch, bydlící nyní ve Velvarech. Jednatelem Josef Drobný, čp. 36, pokladníkem Janda Karel ml., čp. 47. Vedoucím oddílu kopané: Zvědínek Antonín, čp. 12. Tím po sjednocení tělovýchovy není odkázána na jednotu Velvary, která se k nám bratrsky jistě nechovala. Místní národní výbor sjednal výkup pozemku

"Višňovka" a uvolil se upraviti tuto jako hřiště. Bývalí majitelé vyzváni, aby si suché stromy vykopali, aby pozemek mohl býti planýrován.

Na první neděli v březnu vyhlášena v obci pracovní brigáda, která měla začíti s úpravou pozemku. Sešlo se hodně občanů, kteří poctivě pracovali, takže traktor a koňský potah se v pravém slova smyslu ani nezastavil. Leč konstatováno, že takto by se muselo pracovat kolik roků, nežli by věc byla hotová. Usneseno, že bude požádán příslušný úřad o zaslání " buldozeru ", který za několik dnů by pozemek srovnal.

V téže době místní zemědělci začali s jarními osevy, které byly brzy hotovy. Konečně sjednána dohoda s městem Velvary o odprodeji pozemku č. kat. 53 za domem p. Smělého. Se stavbou bude započato, jakmile budou uvolněny pracovní síly. Rovněž elektrizace Malé Bučiny bude provedena za spolupráce občanů Malé Bučiny, kteří pomohou při výkopu děr na sloupy a tyto svými potahy sami odvezou ze zastávky až na místo. Mimo-to každý ještě zaplatí 5.000 Kčs.

Jarní osevy jsou již hotovy, ale velké sucho dělá starosti všem občanům, nejen zemědělcům. Vždyť na úrodu polní čeká každý stejně, neboť jísti se chce všem. Celý duben nezapršelo a i v květnu již sucho dostoupilo vrcholu. Konečně 20. května k večeru přihnala se prudká bouře, která hodně polámala ovocného stromoví. Následující prudký velký déšť konečně vyprahlou zemi zavlažil. Následujících pak několik velkých dešťů úrodu hodně zvedlo a mnohé věci zachránilo v hodině dvanácté.

Začátkem roku min. vnitra zřídilo místa újezdních tajemníků, kteří mají býti nápomocni v agendě M.N.V. a zároveň býti spojkou mezi O.N.V. Přihlášení žadatelé byli školeni měsíc v Praze. Ve zdejší obci stal se újezdním tajemníkem zdejší občan, Václav Eger, železniční zaměstnanec, bydlící v obci od r. 1947. Mimo zdejší obec má přiděleny obce: Ješín, Nabdín a Bratkovice. V této době přestává býti členem M.N.V. Jaroslav Kotes, rolník, čp. 4 a nahrazen Jiřím Vackem, čp. 9, železničním zaměstnancem. Rovněž předseda K.S.Č. ve Velké Bučině, Čeněk Pařízek, vzdává se funkce předsedy a jest zvolen Václav Eger, jednatelem Frant. Zelenka, čp. 9.

Místní oddíl kopané Sokola vede si velmi zdatně a většinu zápasů hraje ve složení: Drobný Rudolf – Drobný Josef – Koudelka Karel, Pařízek Vladimír – Zelenka František – Moravec Miroslav – Popovič Alexandr – Vinš Vladimír – Eger Václav – Drobný Karel a Vochomůrka Oldřich. Ochotnický spolek Tyl zatím činnost nevyvíjí. Rovněž o činnosti Jednotného svazu českých zemědělců není ničeho slyšeti.

Přichází doba žní. Poslední deště hodně zachránily úrodu, která však není taková, jakou bychom si přáli. Musíme býti spokojeni s tím, co jest. V nastalých žních pomáhají, jako vždy, dovolenci z průmyslu a úřadů, takže mlácení obilí má dobrý průběh. Kontingenty obilí jsou celkem dobře plněny až na několik jedinců, jež majíce pole velmi špatná, nesplnili dodávku na 100%. Některým zemědělcům musely pomoci brigády, aby obilí nezůstalo na poli. V době žní počíná obec dlážditi a upravovati příkopy bílými cihlami před domky čp: 34, 25 a 29. Prací pověřen zedník a člen M.N.V., Josef Bubeník, který však se daleko nedostal, vymlouvav se, že nemá přísun materiálu a nemá přidávače. Nechává tedy práci rozdělanou.

První neděli v září konány ve Velvarech okresní dožínky, na které naše obec vyslala též dva koňské potahy se sekačkami, které dali k dispozici: Rudolf Böhm, čp. 15 a Rudolf Koudelka, čp. 14.

Za vládu Č.S.R. přítomen ministr pošt, Dr. Alois Neumann. S přicházejícím podzimem nastává opět nová práce v zemědělství. Vybírání brambor bylo pro mnohé zklamáním, neboť velké jarní sucho a suché léto mělo velký vliv na úrodu brambor, která u mnohých byla velmi malá. Rovněž i sklizeň řepy nebyla taková, jakou bychom si všichni přáli. Byli tu opět jedinci, kteří nemajíce stálých lidí, byli nuceni čekati, až druzí sklidí, aby jim pak brigádně řepu dobyli. Suchý podzim nevěstí opět nic dobrého, až konečně v prosinci, kdy až do Vánoc bylo počasí jako na jaře, dostala půda potřebnou vláhu. Tím též všechny polní práce, jako orba a setí, mohly se dokončiti.

Konečně koncem prosince došlo na příkopy, které rozdělal v létě a nedodělal Josef Bubeník. Práci tuto provedli zedníci: Václav Moravec st. a Jaroslav Drobný, přidával obecní zřízenec, Václav Řezáč. Leč v poslední chvíli byli hotovi, když mráz dne 31. 12. by jinak další jejich práci znemožnil. Dlužno ještě zmíniti, že v rámci investice byla v neděli 8. května odstraněna shnilá pumpa v obecní studni před domem čp. 54 a nahrazena novým, železným čerpadlem. Práci tuto vykonali občané, vodu odebírající, jako brigádu.

Než uzavřeme rok 1949, uveďme zde jména členů Místního národního výboru k 31. prosinci 1949: Vidim Jaroslav, předseda, Král František, člen rady, Moravec Václav, člen rady, Pařízek Čeněk, člen rady, dále: Eger Václav, Zvědínek Antonín, Melmuka Vladimír, Böhm Rudolf, Bubeník Josef, Vacek Jiří, Moravec Josef a Vaněk František.

Rok 1950.

Nastupuje se do druhého roku pětiletky, s novými úkoly. Ještě v měsíci lednu přišly sloupy na vedení elektrické na Malou Bučinu. Občané Malé Bučiny se svými potahy si odvezli sloupy ze zastávky. V měsíci lednu též koupil M.N.V. od trafikanta, Josefa Nováka, zděnou trafiku, stojící naproti budově M.N.V. Budovu tuto obec použije k uskladnění spisů a při sběru vajec sběrači.

V březnu přijel do obce konečně dávno očekávaný buldozer, který měl upraviti plochu nového rybníka. Bylo to v sobotu, kde se sešla snad celá obec. Hodně názorů různých se zde projevilo. Každý viděl nedostatky jinde, a nakonec byla z toho hádka. Buldozer však hlínu vytlačil na všechny čtyři strany a práce musel nechat, až hlína bude odvezena a pak pokračováno bude v hloubení. Druhého dne pak odpoledne zajel buldozer do višňovky, k úpravě hřiště. Bohužel práce udělal jen část a ostatní slíbil řidič až později. Kdy to bude?

Jarní počasí letos je hodně příznivější než loni. Ozimy jsou pěkně urostlé, takže slibují dobrou úrodu. Korporace místní zůstaly se starým vedením jako roku minulého.

Místní organizace K.S.Č. změnila vedení. Předsedou zvolen Jiří Vacek, železniční zaměstnanec, jednatelem loňský předseda, Eger Václav. Dne 11. května ustaven nový M.N.V., který je místo 12, patnáctičlenný. Ustavující schůze konána v hostinci p. Košťála.

1) Vidim Jaroslav, 2) Král František, 3) Hrdoušek Miroslav, 4) Moravec Václav, 5) Zvědínek Antonín, 6) Bubeník Josef, 7) Vaněk František, 8) Popovič Alexandr, 9) Čermáková Růžena, 10) Pařízková Albína, 11) Vochomůrková Antonie, 12) Němcová Alice, 13) Melmuka Vladimír, 14) Šimral Jaroslav, 15) Moravec Miroslav. Z dřívějšího národního výboru odstupují: Pařízek Čeněk, Moravec Josef, Vacek Jiří, Eger Václav.

Rada místního národního výboru složena takto:

Vidim Jaroslav – předseda

Král František, náměstek a zemědělský referent

Hrdoušek Miroslav – finanční referent

Popovič Alexandr – zásobovací referent

Čermáková Růžena – ref. školský, osvětový a sociální.

Zapisovatelem všech schůzí zvolen Moravec Miroslav.

Již dřívější měsíce uvažováno o založení Jednotného zemědělského družstva (J.Z.D.) ve zdejší obci. Dne 9. března svolána schůze všeho občanstva, kde vysvětlen význam zemědělského družstevnictví.

V této schůzi se ihned přihlásili za člena přípravného výboru tito občané:

Král František, zemědělec – čp. 31.

Král Josef, zemědělec – čp. 30.

Vidim Jaroslav, želez. zaměstnanec – čp. 68.

Moravec Václav. zedník – čp. 69.

Pařízková Albína, manž. tesaře – čp. 26.

Čermáková Růžena, vdova po pokrývači – čp. 23.

Vaněk František, zemědělec – čp. 8.

Štrobl Alois, hlídač – čp. 70.

Eger Václav – újezdní tajemník – čp. 48.

Místní "Zemědělské strojní družstvo" následkem toho ihned likvidovalo a členové automaticky přešli do J.Z.D. Jsou to:

Zvědínek Antonín, rolník – čp. 12.

Šubrt Antonín, rolník – čp. 7.

Melmuka Vladimír, rolník – čp. 10.

Košťálová Emilie, rolník – čp. 2.

Veškerý inventář Zeměděl. strojního družstva přešel na J.Z.D., jako traktor, mlátička, atd. Rovněž od rolníka, Václava Hrdiny, čp. 11. převzata mlátička " 42 " i s lisem a od rolníka Karla Mareše, čp. 46 převzat samovázač.

Všechny stroje dány do kůlny Fr. Linke, čp. 22, část těchto a traktor do kůlny pí. Skálové, čp. 65. Do žní přihlásilo se ještě 16 členů, takže nyní má J.Z.D. 29 členů, kteří o žních dostávali jako příděl krmné obilí, mláto atd. V jarních měsících, kdy pustili někteří nájemci pole p. Smělému, čp. 6, nemohl tento sehnat nové pachtýře a sám je, nemaje peněz, nemohl dáti obdělati. Muselo je proto obdělati J.Z.D. a když p. Smělý nemohl účet zaplatiti, vzata mu jako náhrada v užívání zahrada proti jeho domu.

Počasí je nyní příznivé pro zemědělce, takže je obilí hodně velké a místy musí se požinovati. Tráva a vojtěšky se sečou a dlouho již tolik krmení nebylo, jako letos. Ale druhá seč je již slabá, neboť koncem června a začátkem července uhodila taková parna, že některé obilí ani nevymetalo. Zvláště v našem katastru, kde pole hlavně na " Radoviči " a v " Ladech " jsou samý kámen a písek, byla úroda žalostná.

V nestálých pak žních se v některých úsecích obilí ani nesekalo, protože tam nebylo nic. Nejvíce byl postižen Jos. Košťál, který v "Ladech" oves sekal jen asi třetinu, a ještě velmi slabý, ostatní bylo prázdné. Rovněž Vladimír Melmuka "Na Pustým" nesklidil snad ani semeno. Zemědělci mající pozemky v katastru Velvary, "pod silnicí", byli na tom mnohem lépe, neboť tamní bonita půdy, o mnoho lepší než naše, zajistila pěkný užitek.

Při výmlatu fungovaly obě mlátičky, u nichž vydatně pomáhali dovolenci. Mohu klidně napsat, že nebýti těchto dovolenců, velmi těžko by se sháněl personál k mlátičce, jmenovitě mužský. Horší to bylo s plněním dodávky obilí, kdy někteří nesplnili kontingent. Byl jsem sám svědkem, kdy jako dovolenec pomáhal jsem u mlátičky, kdy rolník Melmuka a Košťál po výmlatu měli oba prázdné sýpky, a ještě celý kontingent nesplnili.

Deště, které zlobily ve žních, najednou ustaly a ve dvou týdnech bylo opět takové sucho, že nebylo možno někde ani orati. Jen s vypětím všech sil bojovali zemědělci s přírodou, která stále se chová vůči zemědělcům macešsky. V letních měsících konány sbírky mandelinky bramborové, kdy byly prohlédnuty všechny brambory, ale výsledek byl negativní.

Dne 20. srpna, v neděli, kdy mlátil Fr. Vaněk před stodolou p. Škabrady, pomáhala mu též modistka Františka Němcová, čp. 62. Nešťastnou náhodou padla do mlátičky a utržena jí pravá ruka až k předloktí. Byla ihned převezena do slánské nemocnice, kde zůstala nějaký čas v léčení. Pravou ruku jí nevrátí již nikdo. Sportovci čekají stále na buldozer, jenž však nepřijíždí. Hrají kopanou se střídavými úspěchy, většinou v této sestavě:

Mareš Karel

Drobný Josef – Hájek Jiří

Pařízek Vlad. - Vinš Vlad. - Vochomůrka Oldřich

Popovič - Doksanský Jiří – Drobný K. - Řezáč Vrat. - Eger Václav

Sklizeň brambor je v obci hodně rozdílná. Většina zemědělců má brambor dosti, jsou opět někteří, že brambor mají málo. (Jar. Kostas, Melmuka, Faix, atd.) Nastalý podzim přinesl opět jedno veliké neštěstí. Ve čtvrtek ráno, 12. října 1950, jel do školy jako obyčejně Luboš Vochomůrka, 14 roků starý syn okresního cestáře, Jaroslava Vochomůrky, čp. 32. Na silnici k Velvarům dohonil jej na motocyklu Václav Mareš, 15 roků starý syn rolníka, Mareše Karla, čp. 46, jenž vezl do školy svého, 6 roků starého bratra Karla. Luboš Vochomůrka chytil se na výzvu Václava Mareše vzadu motocyklu jednou rukou, druhou řídil kolo. Tuto rychlou jízdu však nemohl tak dokonale ovládnout a u kanálu, asi 100 m od trati velkým pádem padl na zem, kde zůstal ležeti v bezvědomí. Přispěchavší Marie Řezáčová, manželka obecního zaměstnance z Velké Bučiny., zavolala právě jedoucího Tomáše Böhma, čp. 49, který hocha odvezl k lékaři, MUDr. Čihákovi ve Velvarech. Ten ihned nařídil převoz do slánské nemocnice, kde ještě téhož dne večer o 9. hodině zemřel, aniž se probral k vědomí. V neděli, 15. října odpoledne, byl převezen domů, odkud měl pohřeb. Tak obrovská účast při jeho pohřbu nemá zde pamětníka. Přišli jej vyprovoditi na poslední cestě nejen jeho spolužáci a spolužačky, ale i z druhých tříd střední školy ve Velvarech se svými učiteli. Po dlouhé době byl to zde nadaný hudebník, který tímto způsobem přišel ze světa.

Sklizeň řepy pokračovala za suchého počasí, až ve čtvrtek, 26. října, začal padati sníh tolik, že zůstal ležeti několik dnů, takže se přes týden nemohlo do polí vůbec. Až teprve když roztál, pokračovalo se v dobývání cukrovky, orby a setí. Listopad přinesl vlhké počasí, které se přeneslo i na prosinec, kdy v druhé polovici napadlo dosti sněhu, který však o Štědrém dnu začal povolovat. O Boží Hod ráno bylo velké náledí, jež proměnilo se odpoledne v déšť, který trval celých 24 hodin, kdy proměnil se ve sníh a opět zůstal ležeti. V pátek, 29. prosince večer, bylo zaznamenáno 16° mrazu, v sobotu, 30. 12., pak největší mráz, 26° Celsia.

V předposledním dnu roku, 30. 12., zemřel ve slánské nemocnici zdejší občan a rodák, známá osoba v celém kraji, generál zdravotní služby v. v., MUDr. Josef Smělý. Převezen bude do zdejší obce, odkud bude míti pohřeb 3. ledna 1951. Než uzavřu letošní rok, musím se zmíniti, že zdejší zemědělci splnili jen někteří kontingent obilí, masa, vajec, drůbeže, mléka na 100%. Následky nedodání jsou ještě v jednání.

Dlužno se ještě zmíniti, že platy funkcionářů k 31. prosinci 1950 byly tyto:

Předseda M.N.V. - 3.000 Kčs ročně

Zemědělský referent M.N.V. - 3.000 Kčs ročně

Pokladník M.N.V. - 2.000 Kčs ročně

Plat obecního zaměstnance v r. 1950 upraven na 3.000 Kčs měsíčně.

Ceny důležitějších životních potřeb:

1 kg mouky hladké – 7.50 Kčs

1 kg mouky hrubé – 13 Kčs

1 kg cukru – 15.60 Kčs

1 kg masa hovězího – 48 Kčs

1 kg masa vepřového – 60 Kčs

1 kg sádla (na lístky) – 100 Kčs

1 kg másla (na lístky) – 80 Kčs

1 l mléka – 6 Kčs

Boty mužské pracovní na poukaz – 280 Kčs

Boty mužské vycházkové – 435 Kčs

Pánský oblek vycházkový – 1920 Kčs

Pánský oblek pracovní (kepr) – 290 Kčs

1 košile pánská na poukaz neb body – 400 - 500 Kčs

1 spodky pánské na body – 230 Kčs

1q uhlí černého na příděl – 92 Kčs

1 q uhlí hnědého na příděl – 59 Kčs

1q dřeva palivového na příděl – 108 Kčs

Ceny uvedeny tak, jak sám jsem platil. Ceny zboží volného, byly vyšší.

Chléb a mouka, které se prodávalo od 1. září 1949 volně, byly ceny upraveny takto od 15. 12. 1950:

Chléb původní byl za nezměněnou cenu – 5 Kčs kg

Chléb zvlášť bílý – 8 Kčs kg

Mouka hladká původní – 7.50 Kčs kg

Mouka hladká zvlášť bílý – 13 Kčs kg

Mouka hrubá původní – 13 Kčs kg

Mouka hrubá speciál – 21 Kčs kg

Změny druhů chleba a mouky upraveny proto, že občané někteří, hlavně venku, zkrmovali chléb a mouku dobytkem, čímž hrubě porušili veřejné zásobování.

Končím rok 1950 s přáním hodně zdaru naší obci i jejím občanům, aby zanechali zbytečných nevraživostí a přáli též druhému to, co si přeje každý sám, klidný, spokojený život.

Vinš Vladimír  

Historie vlakové trati 111 – "Velvarka"

V královském městě Velvary byl roku 1870 založen nový cukrovar. Uhlí pro svůj provoz odebíral z okolních malodolů, jež však byly brzy vyčerpány. Dovoz mosteckého anebo kladenského uhlí donutil vedení továrny obrátit se na některou dráhu, aby postavila do Velvar lokálku.

Prvním partnerem v jednání byla Pražsko-duchcovská železnice, která získala 4. června 1880 předběžnou koncesi na trať Zlonice – Hospozín a měla v úmyslu ji prodloužit i do Velvar.

Myšlenkou postavit železnici do Velvar ale z Kralup nad Vltavou se zabývala Rakouská společnost státní dráhy, jež 17. listopadu 1880 získala povolení přípravných prací. Vedení cukrovaru a velvarským radním se plán této lokálky zamlouval mnohem více, neboť umožňoval přímé spojení s Prahou a kratší přepravní vzdálenost. Se Společností tak 15. února 1881 podepsali smlouvu o postavení tratě v celkové délce 10,726km. Projekt předpokládající náklady 274 tis. zlatých byl předložen 31. března 1881 a 21. srpna 1881 byla říšským zákonem č.107 vydána koncese na vybudování.

Budování "Velvarky" nemělo žádné velké problémy, v cestě stály jen Zákolanský, Knovízský a Bakovský potok, bylo třeba zřídit několik přejezdů a propustků. Práce šly rychle kupředu a tak již 28. září 1882 byly provedeny první zkoušky. 13. října 1882 vydalo Generální ředitelství drah ve Vídni povolení k provozu a 18. října 1882 projel z Kralup do Velvar slavnostní vlak. Kuriozitou této trati je zhruba tříkilometrový úsek u Malé a Velké Bučiny, kde kolej vede v bezprostředním souběhu se silnicí II/240

Pražsko-duchcovská dráha, usilující o postavení tratě do Velvar jako první, musela od svých plánů ustoupit a podle koncese vybudovala lokálku pouze ze Zlonic do Hospozína. Tato trať se roku 1900 připojila k dráze z Roudnice do Hospozína, vybudované Společností místní dráhy Roudnice-Hospozín. Tato Společnost usilovala i o propojení této lokálky odbočkou z Černuce přes Velvary s Kralupy. Dokonce 5. února 1897 získala předběžnou koncesi. Velvary by tak získaly vlakové spojení na obě strany, avšak tyto plány zůstaly již jen na papíře.

Od roku 1909 pak byla trať v provozu státních dopravců, ať už se jmenovali jakkoliv. Dnes tu České dráhy provozují osobní vlaky vedené motorovými vozy 810 a modernější vozy Stadler RS1 dopoledne v dvouhodinovém, odpoledne v hodinovém taktu. Na trati se ovšem můžeme setkat i s nákladními vlaky k silu do Velké Bučiny, případně do Velvar.